Sekce: Knihovna

Kus křídy

z knihy Ohromné maličkosti , vydal(o): Nakladatelství ZVON

Pamatuji se na jedno nádherné ráno o letní dovolené, celé modré a stříbrné, kdy jsem se násilím odtrhl od svého úkolu nedělat v podstatě nic, nasadil si obstarožní klobouk, vzal hůl a strčil do kapsy šest velice pestrých barevných kříd.

S holí, nožem, křídami a s hnědým papírem jsem se vydal do kopců. Lezl jsem jako mravenec po těch kolosálních konturách, které představují tu nejlepší vlastnost Anglie, ježto jsou zároveň mírné i silné. Jejich hladkost se podobá hladkosti velkých tažných koní nebo hladkosti bříz; a navzdor našim bojácným a krutým teoriím prohlašuje, že mocní jsou milosrdní. A když jsem se rozhlížel kolem sebe, krajina byla milá jako ty její chaloupky, ale co se síly týče, byla jak zemětřesení. Vesnice v rozsáhlých údolích si žila zřejmě v bezpečí po dlouhá staletí; celý kraj se však zvedal jako obrovská vlna, která je hrozí spláchnout.

Přebrodil jsem jedno jezero bujné trávy a pak další, přičemž jsem hledal, kde bych se usadil a mohl kreslit… A jak jsem tak seděl a čmáral na hrubý papíry hloupé obrázky, najednou jsem si znechuceně uvědomil, že jsem si zapomněl vzít s sebou jednu křídu a to právě tu nejpěknější a nejdůležitější. Prohledal jsem kapsy, ale bílou křídu jsem nenašel. No a ten, kdo se vyzná v celé té filosofii (neřkuli náboženství), jež se projevuje kreslením na hnědý papír, bude vědět, že bílá je naprosto nepostradatelná. Neodpustím si, abych tu nepoukázal též na mravní význam. Kreslení na hnědém papíře totiž odhaluje jednu z hlubokých a úctyhodných pravd: bílá není nedostatek barvy, je to barva. Barva zářivá a konkrétní, nápadná jako červeň a definitivní jako čerň. Když se vám, obrazně řečeno, rozžhaví tužka, kreslíte růže; a když se rozžhaví do běla, kreslíte hvězdy. Jedna z mála vzdorných základních pravd dobré náboženské morálky a skutečného křesťanství je například právě tohle: že bílá je barva.

Ctnost není je pouhým nedostatkem neřesti, neznamená jen vyhýbat se mravnímu nebezpečí; ctnost je něco živého a konkrétního jako bolest nebo určitá vůně. Milosrdenství neznamená nebýt krutý nebo nemstít se a netrestat; znamená něco zřejmého a úplně konkrétního jako slunce, které je buď vidět a nebo vidět není.

Mravní čistota neznamená pohlavní zdrženlivost; je to plamen jako Jana z Arku. Jinými slovy, Bůh maluje v mnoha barvách; ale nikdy nemaluje tak nádherně, skoro bych řekl tak křiklavě, jako když maluje bílou. Naše doba si to v jisté smyslu uvědomila a vyjádřila to chmurnými odstíny našeho oblečení. Protože kdyby skutečně platilo, že bílá je něco prázdného a bezbarvého, negativního a neangažovaného, pak bychom místo černých a šedivých smutečních šatů tohoto pesimistického období určitě nosili bílé. Viděli bychom pány z města ve fraku barvy neposkvrněného bělostného prádla a v cylindru bílém jak lilie. Což nevidíme.

A přitom jsem pořád hledal tu křídu.

Seděl jsem tam už tak trochu zoufale. V okolí nebylo žádné město až na Chichester a tam bude asi sotva existovat něco jako obchod s potřebami pro malíře. A přeci, bez bílé by mé pošetilé obrázky byly nesmyslné jako svět, kde nejsou dobří lidé. Zíral jsem hloupě kolem sebe a lámal jsem si hlavu, jak to udělat. Pak jsem najednou vstal a dal se do hrozitánského smíchu a smál jsem se na celé kolo, až krávy na mě začaly civět a svolaly výbor. Představte si člověka na Sahaře, který lituje, že nemá pro přesýpací hodiny písek. Představte si vědce uprostřed oceánu, kterého mrzí, že si nevzal na chemické pokusy slanou vodu. Seděl jsem na obrovském skladišti bílé křídy. Celý kraj tvořila bílá křída. Byla to míle dlouhá hromada bílé křídy až k obzoru. Sehnul jsem se a ulomil kousek bílé skály pod nohama: nekreslila sice tak dobře jako křída z obchodu, ale mě to stačilo. A tak jsem tam stál jako ve snu, neboť jsem si s potěšením uvědomil, že tahle jižní Anglie je nejen velký poloostrov s tradicí a kulturou, ale ještě něco mnohem podivuhodnějšího: že je to kus křídy.


(Část povídky)