Sekce: Knihovna

Anselm Grün

Když vás manžel nebere vážně

z knihy Škola odpuštění , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Mnoho manželských párů má přesmutnou zkušenost, jak jejich láska chladne anebo jak jim mezi prsty mizí. Mnohdy je příčina v tom, že oba partneři polykají urážky, k nimž v úzkém soužití běžně docházívá. Nemluvili o tom ze strachu, že by mohli být poraněni ještě více anebo že by tím partnera zatížili. Dosti často to v dobré víře nechali být, aby se všechno ještě nezhoršilo. Ale náhle cítí, že mnohé malé urážky narostly v zeď, která je navzájem dělí. Cítí k sobě vzájemnou nechuť. Láska se zvrátí v nenávist.

Anebo dostanou chuť to tomu druhému oplatit. Leckdy si to ani neuvědomují, ale nevědomky se jim do chování mísí přání se pomstít. Při kdejaké příležitosti je na partnerovi rozzlobí nějaká maličkost, a tak ho zahrnují výčitkami a urážkami, takže ten druhý vůbec neví, co se to děje. Nedovede se v partnerově chování orientovat.

Kdykoli své pocity jen tak přejdeme, pevně se v nás usadí a brání nám v životu. Dokážeme-li pocit hněvu a uraženosti vyjádřit ihned, můžeme svůj vztah opět brzy projasnit a prohloubit. Dlouho potlačované city se však ukládají mezi nás a partnera. Pak je namístě smíření, tzn. především projasnění citů, jejich vyslovení, aniž přitom vzápětí dotyčného napadneme nebo se sami ospravedlňujeme.

V manželství často dochází k poranění, protože nás partner nebere vážně. Muž se vrátí z práce a ponoří se do novin. Vůbec se nezeptá, jak se doma dařilo jeho ženě s dětmi. Anebo je tak zaměstnán sám sebou a svou prací, že přehlédne potřeby své ženy. Anebo žena zraňuje muže tím, že má vůči němu nadměrná očekávání. On možná nedovede tak dobře mluvit o sobě a svých citech, ona ho však k tomu nutí a předhazuje mu, že je citově chladný a že jiní muži jsou podstatně sensibilnější. Srovnání s ostatními muži a ženami partnera uráží. Existují i hluboká poranění, má-li muž přítelkyni nebo žena přítele, s nímž může lépe komunikovat než s vlastním mužem. Udržuje-li partner tajně sexuální vztah k nějakému příteli nebo přítelkyni, podkopá důvěru svého protějšku, což v něm zanechá hlubokou ránu.

V párové terapii se dnes často pracuje se smiřovacími rituály. Terapeuti poznali, že ne všechny dřívější konflikty a poranění se dají prodiskutovat. Mnohdy způsobí taková výměna názorů jen nová nedorozumění a poraněni. Opětovně se tu předhazují staré urážky. Při smírčím rituálu může každý partner napsat, co ho zraňovalo a kdy podle jeho názoru zranil druhého on. Prosí o odpuštění za to, co svému partnerovi udělal, a ujistí ho o své ochotě mu odpustit. Svou prosbu vyjádří pevnou formulací, že od nynějška nechce druhému předhazovat nic z toho, co bylo, a že toho nebude zneužívat k tomu, aby v druhém probouzel pocity viny.

Partner odpoví, že je ochoten odpustit a od minulosti se odpoutat. A pak vypočte, co poranilo jeho a v čem zranil on toho druhého. Nato mohou oba slavit jakési rituální smíření. Lístky, plně popsané svými výčitkami, pak lze společně spálit nebo zahrabat a zasadit na tom místě strom; jakýsi strom smíření, který jim bude opětovně připomínat, že na kompostu jejich vzájemných poranění roste něco nového.


***

Se svolením převzato z knihy Anselma Grüna Škola odpuštění, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Máme jen sklopit hlavu a nechat zlu volný průchod?
• Smiř se sám se sebou!