Sekce: Knihovna

Hans Waldenfels

Islám

z knihy Světová náboženství , vydal(o): nakladatelství Zvon

Příslušníci islámu odmítají označení mohamedáni, nazývají se podle slova islám muslimové. V teologickém smyslu slovo islám znamená podřízení se vůli Boží. Muslimové = ti, kteří uskutečňují oddanost do Boží vůle.

Zakladatel Mohamed (Muhammad) měl na přelomu r. 609 a 610 zážitek povolání, jehož obsah byl vyjádřen ve vyznání víry, které všichni muslimové neustále opakují:
„Není boha kromě Boha a Mohamed je jeho prorok.“

Základní povinnosti islámu jsou vyjádřeny v tzv. pěti pilířích:
1. vyznání víry
2. rituální modlitba, která se má konat pětkrát denně v určitém čase
3. almužna,
4. půst v měsíci ramadanu, devátém měsíci muslimského roku,
5. pouť do Mekky.

Tyto požadavky jsou vyjádřeny ve svaté knize, koránu. Ten se skládá ze 114 súr, podle tradice obsahem jsou prorokova zjevení. Dnešní podoba koránu sahá k třetímu Mohamedovu nástupci Osmanovi.





Abrahám

V úsilí o to, aby obě náboženství Písma = židé a křesťané islám uznala, poukazuje Mohamed na skutečnost, že společným praotcem je Abrahám:
„Vlastníci Písma! Proč se hádáte o Abraháma, když přece Tóra i Evangelium byly seslány až po něm? Což tomu nerozumíte? Hle, zde jste těmi, kteří se hádali o tom, o čem mají nějaké vědění. Proč se tedy hádáte o něčem, o čem vědění nemáte – a Bůh zná nejlépe, zatímco vy neznáte.

Abrahám nebyl ani židem ani křesťanem, avšak byl hanífem, odevzdaným do vůle boží; a nepatřil mezi modloslužebníky. A nejblíže k Abrahámovi byli věru ti, kdož jej následovali, a tento posel a ti, kdož v něj uvěřili. A Bůh je blízkým druhem věřících.“ (súra 3,65-68)

Slovo haníf patrně znamenalo pohan, což by znamenalo ten, který uctívá jen jediného Boha.





Spása

Svět je boží stvoření. Co je a jeví se zlé, pochází z odporu proti božskému zákonu. Čím rychleji budou všichni lidé přivedeni k zachovávání Boží vůle, tím bude situace světa lepší. Proto také není třeba vykoupení skrze božského prostředníka spásy; neboť neexistuje dědičný hřích a je v moci každého člověka, aby žil podle Boží vůle, jak je vyjádřena v různých předpisech.

Podle Mohamedova učení nemůže být Ježíš označen jako Boží Syn, neboť taková víra ničí víru v jednoho Boha. V súře 19,30 říká Ježíš sám o sobě: „ A promluvil chlapec: Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a učinil ne prorokem.“ Pak následuje stanovisko Mohamedovo: „Není Boha důstojno, aby si bral syna nějakého. Sláva tomu, který, když o věci rozhodne, řekne pouze ´Staniž se!´ a stane se.“ (Súra 19,35)

Mohamed popírá, že Židé ukřižovali Ježíše: „Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo… a nezabili jej určitě, naopak, Bůh jej k sobě pozdvihl… (súra 4,157-158)





Víra

Muslim tedy:
- Orientuje sebe a svůj život podle jednoho a jediného Boha, který je stvořitelem a soudcem světa.

- Přijímá Mohameda jako toho, kdo dovršil náboženství (súra 5,3), a tím se stal pečetí proroků.

- Věří v den budoucího soudu, kdy mrtví vstanou z mrtvých a Bůh dá všem odplatu.

Mimo uvedené články víry se výslovně uvádí ještě víra v Boží anděly a ve zjevené spisy, zejména korán.

Víra muslimů nachází výraz v dodržování náboženských předpisů a islámského práva. Pro celé islámské společenství k tomu přistupuje povinnost džihád.

Toto slovo se obvykle překládá jako svatá válka a znamená nejprve pouze úsilí na Boží cestě. Cílem tohoto úsilí je panství islámu, podrobení světa pod Boží zákon. Pokud byli adresáti zvěsti už přívrženci náboženství Písma, mohli u svého náboženství setrvat, ale museli odvádět daně. Pokud to byli odpadlíci či pohané byli poraženi a podrobeni. Jak svatá válka islámu, tak křižácká tažení křesťanství jsou temné kapitoly dějin náboženství.





Dialog muslimů a křesťanů

Blízkost křesťanství a islámu vedla v dějinách k mnoha problémům, které až dosud činí dorozumění nebo dokonce dialog obtížným. Je třeba uvážit:
- Islám vznikl po křesťanství a už proto představuje pro křesťany výzvu.

- Korán zaujímá stanovisko nejen k židovství, ale i ke křesťanství, k úloze Ježíše a k základnímu učení křesťanství; popírá, že Kristus je jediný prostředník spásy.

- V islámu existuje silné spojení náboženství a politiky

- Neexistuje protějšek k církvi a obtížně se hledají autentičtí partneři dialogu, kteří by reprezentovali islám.





Církevní dokumenty o islámu

II. vatikánský koncil mluví o islámu ve Věroučné konstituci o církvi Lumen gentium (čl. 16) po vyjádření o židech:
„Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že zachovávají víru Abrahámovu a spolu s námi vyznávají jediného milosrdného Boha, který bude soudit lidi v poslední den.“

Stanovisko k islámu v Prohlášení o nekřesťanských náboženstvích Nostra aetate (čl. 3):
„Církev také s úctou pohlíží na mohamedány, kteří uctívají jednoho Boha, živého a svébytného, milosrdného a všemohoucího, Stvořitele nebe a země, který mluvil k lidem, a jehož příkazům, někdy i záhadným, se snaží podrobit, jako se podřídil Bohu Abrahám, jehož se islámská víra ráda dovolává. I když neuznávají Ježíše jako Boha, přece ho ctí jako proroka a chovají v úctě jeho panenskou Matku Marii a někdy ji také s oddaností vzývají. Mimoto očekávají den soudu, kdy Bůh všechny lidi vzkřísí a odmění. Proto si také velmi váží mravního života a uctívají Boha hlavně modlitbou, almužnami a postem.

I když během staletí povstaly mezi křesťany a mohamedány četné rozepře a nepřátelství, posvátný synod všechny vybízí, aby zapomněli na to, co bylo v minulosti, a snažili se upřímně vzájemně si porozumět, hájit a společně podporovat sociální spravedlnost pro všechny lidi, mravní hodnoty, mír a svobodu.“

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Hinduismus
• Buddhismus