Sekce: Knihovna

Gerhard Kroll

Betlém - město Davidovo

z knihy Po stopách Ježíšových , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Do zorného pole dějin vstupuje Betlém egyptskými texty z al-Amarny* ze 14. století př. Kr. Dovídáme se, že Betlém byl „jen jedním z měst země Urušalim ", tj. obcí příslušející k jeruzalémskému městskému státu. Místní jméno, jež se obvykle překládá jako "chlebový dům", se na hliněných tabulkách egyptského státního archívu uvádí jako "bit ilu lachama" (dům bohyně Lachamy). Lachama je jméno kenaanské bohyně plodnosti. Dlouhým fonetickým vývojem vznikl z "bit ilu lachama" hebrejský název "Bét-lechem" (Dům chleba) z doby soudců a doby královské, a konečně dnešní Betlém./…/

V dějinách Izraele zaujímal Betlém čestné přední postavení. V Betlémě bydlela Davidova pramáti Rút, sběratelka klasů, se svou tchyní Noemi. Tady v Betlémě se narodil David a pásl na okolních nivách stáda svého otce. Na Boží příkaz šel Samuel po zavržení Saula do Betléma, shromáždil nejstarší města k oběti a vylil roh s olejem na hlavu Davida, nejmladšího syna Jišajova. Tak se stal Betlém městem Davidovým.

Písmo svaté pak po celá staletí o Betlému mlčí, dokud se nenaplnil čas: "Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova" (L 2,4).

Od minulého století se Betlém jakožto rodiště Ježíšovo často zpochybňoval, a to s odůvodněním, že Betlém jako Ježíšovo rodiště je jen jakýmsi křesťanským postulátem, který vznikl z mesiášsko-teologické reflexe. Již Renan poukázal na to, že Ježíšovým domovem je v evangeliích kromě zprávy o narození vždy Nazaret. Nazaret se v Novém zákoně vyskytuje dvanáctkrát. Betlém jakožto Ježíšovo rodiště je naproti tomu doložen jen u Matouše (2,1.5.8.16) a Lukáše (2,4.15).

Poněvadž první evangelium mělo, jak objasňují kritici, v kánonu knih až do novověku nesporně přednostní postavení a poněvadž se takzvaný Lukášův vánoční příběh těšil obzvláštní oblibě, mohla se betlémská tradice tak dlouho udržet. V evangeliu Markově není o Betlému ani zmínky. U Jana se tento název vyskytuje jen jednou, a to ve výroku, z něhož nelze usoudit, že by se Betlém považoval za Ježíšovo rodiště: "Což přijde Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?" (J 7, 41n.).

Tak došlo k tomu, že novodobí exegeti označili betlémskou tradici za legendu, jejímž cílem bylo prokázat, že Ježíš je Davidovým synem zaslíbeným ve Starém zákoně (2S 7,12-16; Iz 11,1; Jr 23,5; Mi 5,1).

Avšak již Pavel ve svém listu Římanům kolem roku 58 pokládá za známé, že Ježíš, "který tělem pocházel z rodu Davidova" (Ř1,3), patřil k Davidově rodině.

To však znamená, že betlémská tradice tu byla dávno před vznikem Matoušova a Lukášova evangelia. Jelikož evangelista Matouš zná tradici, podle níž se Ježíš narodil v Betlémě, spojuje s touto událostí určité starozákonní texty. Dvojí svědectví Matoušovo a Lukášovo nabývá ještě obzvláštní důležitosti tím, že obě evangelia vznikla nezávisle na sobě.

Mluví-li se o Ježíšově rodišti, není nikde v celém Novém zákoně uvedeno jiné místo než Betlém, a když je zmínka o Nazaretě jako jeho domovině, doslova jako jeho "domově" (srov. Mk 6,1), dá se tomu rozumět jedině tak, jak to interpretuje sám Lukáš, který Ježíšovo narození klade výslovně do Betléma: "kde vyrostl" (L 4,16).


---
* Al-Amarna na východním břehu Nilu ve středním Egyptě byla sídlem egyptského krále Amenófise IV. ( I 364-1347 př. Kr.). V troskách paláce objevilo roku 1887 několik beduínů náhodou královský archív. Obsahoval více než 350 dopisů, korespondenci, kterou vedli králové z Přední Asie a malá městská knížata ze Sýrie a Palestiny s faraóny. Tyto dopisy jsou psány na hliněných tabulkách a dávají nám nahlédnout do tehdejších politických poměrů.)

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Chlév - nouzové řešení
• Badatel Órigénes
• Jeronýmovo svědectví o Jeskyni Ježíšova narození
• Vnitřek betlémské jeskyně dříve a dnes
• Velikonoční večeře a zrada mistra
• Cesta na popraviště
• Poprava za městem - na místě nazývaném Golgota, Calvaria, či Lebka...
• Boj o druhou hradbu
• Stavba chrámu Božího hrobu