Jednoho dne k nám přichází na návštěvu rodinný přítel. Otec je už velmi opilý. Když mi chce dát nářez jako každý den, onen cizí muž zasáhne. Otec ho v záchvatu vzteku bodne nožem...
Nazítří u nás zvoní nějaká paní. Chce mě vidět, ale moje nevlastní matka to odmítne. Paní trvá klidně a vážně na svém, nakonec pohrozí maceše velkými sankcemi - ta tedy ustoupí a zavolá mě.
Neměla mě nechat samotného...
Paní mě vyzve, abychom se šli spolu projít. Je hezká a milá, ale přesto mám strach. Zavede mě do kavárny, nabídne mi teplou čokoládu a hodně se mě vyptává na rodinu, na otce, jestli je hodný, jak se o mě stará. Odpovídám a nelžu. Ale neříkám celou pravdu - nevěřila by mi.
Pak se milá paní podívá na hodinky a zvedne se, že mě dovede zpátky domů. Nechci, pověsím se na ni: „Chci zůstat s vámi!“ Vysvětluje mi, že je sociální pracovnice a že to zařídí tak, aby mě už nebili. Věřím jí.
Jak zaklapnou dveře, otec na mě zařve: „Cos jí řekl?“ Chytne dřevěnou násadu a tluče, tluče, tluče. Sesunu se na zem. Strašlivě mě bolí nohy. Už mě neunesou. Tluče a řve dál. „Slyšíš mě? Cos té štětce řekl?“ Jsem úplně zmatený. Dál věřím té paní. Přece mě neměla nechat samotného. Otci nic neprozradím.
Víření hvězdiček před očima
Pak mě na zemi chytne za košili, přenese mě jako pytel, otevře dveře od sklepa a pošle mě po schodech dolů. Přitom křičí: „Zatracenej harante, budeš držet hubu, nebo tě …!“
Konec věty neslyším. Nořím se do černé díry.
Po několika vteřinách vyplouvám z temna a v zamlžené lebce slyším křičet macechu: „Vstaň, parchante! Dělej, vstávej!“ Nemůžu. Už se nemůžu hýbat. Při pádu jsem si přerazil čelist a nos. Nohy mám polámané. Ta hnusná ženská sestupuje po schodech a teď mě mlátí i ona. Plazím se nahoru a přelézám každý schod jako slimák. Buch, buch! – rány opaskem do zad.
Už necítím nohy. Hlava se mi točí. Když se dostanu nahoru, je tam otec, vzpřímený, ohromný. Vrhne se na mě jako prudká vichřice. Po pořádné ráně mi napuchne oko, pak facka na levou tvář, která je už pokrytá modřinami. Facka tak silná, že mi rozbije ucho. Prásk. Tma. Černá díra. Potom si už nevzpomínám.
Ten večer mám narozeniny.
Je mi pět let.
Jako dárek mi otec dal víření hvězdiček před očima - a pak zhaslo světlo.
