Ježíš řekl: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní… (Lk 5,26-31)
Vcházím do Justičního paláce. Mám hájit Clauda. Patřil k mladým, o něž se starám, a znám ho už dlouho. Spáchal dvanáct loupežných přepadení s použitím násilí. Má hodně obsáhlý spis. Myslím na ten text z evangelia. Lékaři nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.
Spravedlnosti musí být učiněno zadost. Dvanáct přepadení s použitím násilí, to není jen tak něco. Nebyla prolita krev, ale násilí tam bylo. Dívám se na Clauda a myslím na to, že mě sem Pán poslal, abych o něm řekl to nejlepší. Musím popsat tu křišťálově čistou část jeho osobnosti. Znám Clauda dobře. Pán mě žádá, abych odhalil bytost světla, která se v něm skrývá. Vím, že Pán nechce být soudcem provinilců. Přesto lidská spravedlnost musí konat svou práci.
Chci postupovat v souladu s evangeliem – říct to nejlepší o někom, kdo se vážně provinil. Aby nezaznělo jen odsouzení, musím vyjádřit veškerou možnou naději v lidskou bytost. Chci vnímat stejně jako Kristus, abych se dostal k tomu nejlepšímu a nejhlubšímu v Claudovi.
Protože pracuji jako vychovatel mladých, jejichž delikty často řeší občanská justice, nezřídka musím své mladé hájit. Někdy mají za sebou ty nejhorší zločiny. Naštěstí mi tenhle text z evangelia pomáhá. Vzpomínám si na jednoho prokurátora v určité ohavné záležitosti. Mladík, kvůli kterému jsem tam byl, hrozně mučil dítě. Jako vždycky jsem se snažil vyzdvihnout to nejlepší v něm. Když bylo přečteno obvinění, slyšeli jsme, jak v soudní síni zavládlo zděšení. Musel jsem předstoupit, abych hájil nikoliv spáchané hrůzy, ale násilníka, který také prožil strašné dětství.
Udělalo na mě velký dojem, co řekl prokurátor po mém svědectví: „Díky, pane abbé, že jste zde, děláte čest svému poslání tím, že jste řekl, co jste řekl.“
Pociťoval jsem velkou úzkost před davem lidí, kteří projevovali vůči obviněnému nenávist a pohoršení. Během svého projevu jsem vnímal velké ticho. Dav mlčel a naslouchal. Chtěl jsem se chovat po vzoru Krista. Ale v takových chvílích je to opravdu těžké.
Až do skonání věků Kristus zůstane tím,
kdo nechce soudit nitro člověka.
Zůstane tím, kdo jde za člověkem, který trpí,
je nemocný nebo má strach.
Kristus je dobrý pastýř.
Je důležité, abychom dokázali jako Kristus nebýt nikdy soudci druhých, nikdy neposuzovat nitro druhého. I když musí proběhnout lidský soud, můžeme na své bližní pohlížet očima lásky. Soudní síň může zaplavit naděje. Když už se zdá, že je všechno ztraceno, může někdo přijít a zoufale a vášnivě obhajovat to nejlepší v člověku. A tak budeme lékaři těl i srdcí. Vyzývám všechny křesťany, aby se takovými lékaři stali. Musíme být dobří, pozorní a soucitní a jako Kristus jít za nemocnými a zachraňovat je – nosit jim jídlo a také ten nejdůležitější a nejlepší lék – můžeme jim přinést lásku.
