Základní postoj apoštola Pavla k postavení žen je ten, že muž i žena se v Kristu těší stejné náboženské důstojnosti: v Kristu "už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši" (Gal 3,28). To ovšem neznamená uniformitu; muž zůstává i po křtu mužem a žena ženou, ale v řádu spásy nabývají stejných podmínek. Jsou na sobě v jistém smyslu závislí a mají stejnou odpovědnost: "Muž ať plní ženě, čím je povinen, a stejně tak i žena mužovi" (1Kor 7,3), "...v Kristu je žena závislá na muži a muž zase na ženě" (1Kor 11,11).

V listech apoštola Pavla je třeba odlišovat obecně platná stanoviska od příležitostných řešení životních situací, která mají často svoji působnost pouze pro určitý případ.

U sv. Pavla se setkáváme s kladným přijímáním služeb žen v misijní činnosti a v životě místních komunit. S naléhavostí vybízí např. k usmíření Evodie a Syntychy ve filipské církvi (Flp 4,2-3), a to proto, že byly jeho srdci blízké jako spolupracovnice při šíření evangelia; jejich nesvornost mohla být o to víc překážkou víry pro ostatní.


***

Se svolením zpracováno podle č. 14/2004 Katolického týdeníku.