Vzešlo z událostí 11. září 2001 i něco dobrého?

11. září 2001 se změnil svět: teroristé ovládli čtyři letadla plná lidí a narazili s nimi do dvou budov Světového obchodního centra v New Yorku, do budovy Pentagonu ve Washingtonu, zřítili se na pole v Pensylvánii a způsobili smrt tisíců nevinných lidí, kteří měli tu smůlu, že zrovna pracovali na nesprávném místě nebo letěli v nesprávný čas na nesprávné místo. Co jsme se o sobě a o našem světě dověděli v důsledku událostí 11. září?

Nikdo před smrtní netelefonoval šéfovi, či do banky…

K nejdojemnějším příběhům celé této tragédie patří zprávy o tom, co lidé dělali, když si uvědomili, že možná mají už jen několik minut života. Nikdo netelefonoval do své kanceláře. Nikdo nevolal svému makléři. Všichni bez výjimky volali své rodině. Téměř universálně jejich poslední slova zněla: „Když z toho nevyváznu živý, chci, abys věděla, že tě miluji a že miluji děti.“ Mezi oběťmi 11. září, ve vzduchu i na zemi, byli špičkoví podnikatelé i pomocné síly z kuchyně s minimálním platem, všichni si však v prudkém sevření blížící se smrti uvědomili, co možná předtím tak jasně nechápali: nic pro nás neznamená víc než naše rodiny a lidé, které máme rádi. Ani naše práce, ani naše investice, ani plány do budoucna.

Nejspolehlivější cesta k tomu, jak něco znamenat pro svět

Nejspolehlivější cesta k tomu, jak něco znamenat pro svět, je milovat své nejbližší, partnery, děti, rodiny, blízké přátele. Naše láska je proměňuje a schopnost milovat zároveň proměňuje i nás. Naše otevřenost vůči jejich lásce a přijímání jejich lásky mění je a mění nás.

Vzešlo-li z událostí 11. září 2001 něco dobrého, je to zřejmě znovuobjevení síly a důležitosti lásky. Velmi mnoho lidí si myslí, že tajemství toho, jak zanechat svou stopu ve světě, spočívá v tom, že předstihneme své konkurenty, že najdeme jejich slabinu a využijeme ji. Snad se z těchto tragédií poučíme, že svou stopu ve světě nezanecháme porážením druhých, ale tím, že k nim vztáhneme ruku. S tím, jak jsme se postupně dovídali víc o lidech, kteří zemřeli v letadle nebo ve zřícených budovách, na mne velice působil fakt, že nikdo nehovořil o jejich obchodních úspěších. Nikdo nemluvil o tom, kolik ve svém životě vydělali peněz. Všichni do jednoho hovořili o tom, že byli milující manželé a otcové, a o tom, že byly dobrými matkami a manželkami a že byli dobrými přáteli.

Modloslužba je uctívání práce vlastních rukou a zacházení s člověkem

Dovoluji si říci, že víra v Boha začíná tam, kde končí lidská soběstačnost. Když si uvědomíme, že umíme mnoho skvělých věcí, ale neumíme všechno, a hlavně že neumíme mít pod kontrolou to nejdůležitější, přijdeme na to, že se potřebujeme obrátit k Bohu. Modloslužba v Bibli není modlení se ke kamenům a sochám. Modloslužba je uctívání práce vlastních rukou a zacházení s člověkem a lidským myšlením jako s nejvyšším zdrojem hodnot ve světě. Jedině když jsme konfrontováni s věcmi, jež nemůžeme ovlivnit – otázkami války a míru, zdraví a nemoci – obrátíme se najednou k Bohu.

Kde byl Bůh?

Když přemítáme o tom, jak 11. září zasáhl víru lidí, zůstává nám ještě jedna nezodpovězená otázka: Kde byl Bůh? Jak mohl Bůh nechat tolik nevinných lidí tak hrozně zemřít? Odpovídám na tuto otázku tak, že Bůh nám nikdy neslíbil, že život bude spravedlivý. Utrpení a smrt nevinných lidí hyzdily náš svět dlouho před 11. zářím. Bůh nám však slíbil, že když budeme muset čelit bolesti a nespravedlnosti světa, nebudeme sami, protože On bude s námi na cestě k němu.

Toužíme po tom, aby na nás světu záleželo? Záleží na nás ne proto, čeho jsme dosáhli, ale proto, že nás miluje Bůh a lidé kolem nás. Ta láska nás možná neuchrání od bolesti, smrti a prohry, s ní ale všechny tyto věci budou snesitelnější, a to stačí.