Vyžadujeme-li od lásky přespříliš, je zklamání nevyhnutelné

Když jsem se vdávala, myslela jsem si,
že konečně budu prožívat štěstí

„Když jsem se vdávala, myslela jsem si, že konečně budu prožívat štěstí. Konečně mělo skončit mé dívčí osamocení. Byla jsem přesvědčená, že s manželem, tak okouzlujícím a jemným mladým mužem, jaký byl v době našeho zasnoubení, budeme nejbáječnější dvojicí na světě. Mým přesvědčením bylo, že budeme všechno sdílet – své touhy, myšlenky, plány, víru. Bohužel jsem brzy dopadla na tvrdou zem, protože se má očekávání nenaplnila a já se cítila podvedená. Mladým lidem je důležité povědět, že po svatbě nenastane ráj. Nenašla jsem to, o čem jsem snila.“ 

Lidské srdce nikdy 
neřekne: „Dost“

Proč se to stalo? Protože lidské srdce neřekne nikdy: „Dost!“ Láska slibuje splynutí, ale manželé zůstávají dva – se stěnou svých rozdílností. Manželství slibuje také sdílení, dialog, ale málokdo mluví o tíze každodennosti. Láska slibuje úplnou pohotovost pro druhého, ale druhý je svobodná bytost, která náleží v první řadě sobě. Slibuje hluboké poznání milované bytosti, ale ten druhý zůstává tajemstvím, jehož vnitřní svět patří Bohu. Slibuje štěstí, ale přicházejí nemoci, přichází i pokles touhy.

Nedokonalost patří
k člověku

Abychom mohli čelit této nevyhnutelné nespokojenosti, je nejprve třeba přestat se jí divit. Součástí lidské přirozenosti je nedokonalost. Nedokonalost nás dostihne ve všech oblastech a ani láska tomuto omezení lidské bytosti neunikne. Přijmout se s omezením a přijmout omezení druhého znamená opustit sny dospívání. Stát se dospělým znamená vypořádat se s nedokonalostí, pochopit, že pravá dokonalost, pravá velikost spočívá právě ve způsobu prožívání šedi každodennosti – odchod do práce, naplnění ledničky nebo úklid bytu.

Absolutní naplnění nám nikdy
neposkytne žádný člověk

Druhý nikdy nebude moci uspokojit tu trýznivou touhu po absolutnu, tu Boží trýzeň, která je v hloubi všech srdcí. Vyžadujeme-li od lásky příliš, je zklamání nevyhnutelné. Je třeba vidět, co je zřejmé: manžel není nekonečný Bůh a nemůže splňovat nárok na ukojení žízně po Nekonečnu. A přece je lidská láska se svou vrtkavostí, nepředvídavostí a se svou schopností uchvátit přesně tím, co potřebuje lidská bytost a co ji připravuje, aby se jednoho dne dokázala setkat s láskou absolutní.

Nehledej (plnou) útěchu 
v lásce s člověkem

Milovat někoho znamená přijmout, 
že ho nikdy plně nepochopím, 
být ochotni se změnit, a tedy trpět, 
vzdát se něčeho pro něj. 

Boha je třeba milovat víc
než svoji ženu nebo muže.
Jestliže hledáš útěchu v lásce k někomu,
kdo ti je blízko, jsi na špatné cestě.
Protože útěchu ti může dát jen Bůh.
A pokud On chce, může ti ji dát skrze někoho.

Se svoleném zpracováno podle knih: 
Denis Sonet Miláčku, netrap mě,
Několik kapitol z této knihy najdete zde.
a knihy Smrt nemá poslední slovo, 
které vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.