Vyrazím ti dva zuby za jeden,
který jsi mi vyrazil ty...
Vrozená a pochopitelná reakce: oko za oko
Ať chceme nebo nechceme složitost života a odlišnost lidí vede k tomu, že ve vzájemném jednání dochází ke konfliktním situacím. Ty si vyžadují řešení. Jaké? Nabízí se zde celá paleta možností. Do popředí se však těsně po zrodu konfliktu dere nejjednodušší řešení. Přesněji řešení geneticky -vývojově primitivní. Psychologové zde hovoří o vrozené reakci. Filozofové tuto reakci nazývají obrazně - řešením typu oko za oko a zub za zub. Protože mne vyražení mého zubu bolí více, nežli když vidím, že jsem já tobě vyrazil zub, tak se tato reakce přetváří ve svou vylepšenou formu raději ti vyrazím dva zuby za jeden, který jsi mi vyrazil ty, abych měl pokoj, že jsme si vyrovnáni. Pomsta je sladká. Protože takovéto setkání není obvykle jediné a poslední, máme po té možnost pozorovat eskalaci nenávisti, nevraživosti a zlosti.
Nenávist ničí kvalitu života
Zážitek křivdy mnohé lidi trápí a ničí. Avšak nemohou se s tím mnohdy vyrovnat. Nenávist k tomu, kdo je urazil, okradl, svedl, znásilnil, opustil či zradil atp. je tak velká, že jim ničí život. S těmito negativními pocity žijí. Jejich život je čím dále, tím více peklem. Ukazuje se - a není to nic nového - že nenávist a touha po pomstě nejsou jedinou cestou řešení mezilidských konfliktů. Existuje i jiná cesta. Označujeme ji - od nepaměti - termínem odpuštění.
Odpuštění není zavřením očí!
Co se odpuštěním rozumí? V prvé řadě si psychologové museli ujasnit, co se odpuštěním nerozumí. Není jim zavřením očí před tím, co se stalo. Není jím prosté zapomenutí či moderně udělání tlusté čáry za tím, co se stalo. Není jim pardonování. Představa, že odpustit znamená setřít odpovědnost za spáchaný čin, je falešnou představou.
Oč jde při odpuštění?
Jde o to vést k odpovědnosti toho, kdo něco zlého udělal (provinilce až zločince), ale - a to je pro psychologii podstatné - zároveň uklidnit nitro postiženého a zbavit vzájemný vztah nevraživosti, hořkosti a nenávisti (nepřátelství a pomstychtivosti). Tak se pokoušejí definovat odpuštění psychologové.
Antropolog Houston Smith je definuje jinak: Odpuštění je způsob jak zabránit tomu, aby nám minulost diktovala, jak má vypadat budoucnost." Miroslav Wolf, profesor na universitě v Yale, dodává: "Neodpuštění je příznakem naší nedokonalosti (nedostatečnosti). Při odpuštění jde o zabránění tomu, aby nedocházelo ke zbrklým (nepodmíněným) reakcím, ale naopak k promyšleným odpovědím."
Se svolením zpracováno podle článku "Odpuštění",
který Prof. Křivohlavý publikoval v časopise Psychologie dnes, č. 4.,
Ročník 8., str. 20 - 21, 2002
Záznam on-line rozhovoru s autorm tohoto článku psychologem Prof. J. Křivohlavým na téma:
"Jak si nenechat ničit život starými křivdami?", naleznete zde.
