Dobrý rodič musí občas v rámci výchovy sáhnout k přísnému trestu, někdy dokonce vyhodí dítě z domu, ale neřekne: „A už se mi sem nikdy nevracej!“ Dobrý rodič na něho neustále myslí, modlí se, sám prožívá velkou bolest; ale nenápadně, jak to jen jde, pomáhá ze zákulisí. Důvěřuje a trpělivě čeká, někdy hodně dlouho. Bůh člověka taky nevyháněl z ráje s radostí, ale určitě to bylo v lásce a s velkou bolestí. To je zřejmé už z toho, že mu vzápětí hází záchranné lano. Slibuje poslat svého Syna jako Vykupitele. A stará se průběžně dál. Nevzdává to, neříká: „Jste nenapravitelní, tohle byla poslední kapka, pohár mé trpělivosti přetekl…,“ ale snaží se zachránit každou lidskou duši.
Dosvědčuje to celý Starý zákon a my ho máme k dispozici. Řídíme se jím? Známe Desatero? Pokud ne, nedivme se, že šlápneme každou chvíli vedle. Známe-li ho a nedodržujeme, tím hůř. Je dobré si Desatero častěji připomenout a porovnat s ním své jednání.Věřím v jednoho Boha? Nebo uctívám tisíce všelijakých bůžků? Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi – neznamená inkasovat v domově důchodců důchod rodičů. Všimněte si, co všechno média dělají pro to, aby si přikázání páté – nezabiješ – někdo nedal do souvislosti s umělými potraty. A nesesmilníš? Škoda tím zaplácnout místo na téhle stránce – pusťte si Novu, kupte si Blesk. A přesto o nás Bůh nepřestává usilovat!
***
Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství Několik kapitol z této knihy naleznete zde