Jsem věřící člověk a s mojí ženou máme několik dětí, z nichž některé jsou již na prahu dospělosti. Vždy jsem si myslel, že výchova dětí k víře je snadnější, ale několik posledních let mě vede k poznání, že tomu tak není. Často se s tímto problémem cítím osamělý a je mi z toho smutno. Nejstarší děti se úplně odcizují a přebírají názory a chování svých nevěřících vrstevníků. To všechno pak vidí i jejich mladší sourozenci. Neumíme předávat dar víry a vše, co je s tím spojeno. Proti nám stojí přesila, tlak médií a různých vnějších vlivů.  Samozřejmě jsem si vědom, že jsem jistě udělal mnoho chyb ve svém životě i ve výchově. Snažím se za ně modlit, ale někdy už nemám sílu a cítím se sklesle.

Milý tazateli ..

Máte velkou rodinu, jste věřící a přál jste si, aby i vaše děti měli tento dar. Možná se na začátku zkuste zamyslet, co to pro Vás znamená "být věřící". Je to soustava pravidel, které se snažíte dodržovat nebo je to vztah, blízkost s někým, koho se snažíte poznávat? Jaký je Bůh, ve kterého věříte? Je přísný, náročný, kontrolující nebo je především nekonečně milující, milosrdný, chápavý a laskavý? Tenhle náš obraz Boha pak totiž nabízíte svým dětem. Při vedení k víře, ani tak moc nezáleží na tom, co říkáme, ale důležité je především to, jak se tento náš vztah projevuje v našem životě.

Nevím, jaký je váš vzájemný vztah se ženou, ale především právě jako manželé tvoříte obraz Boha. V Bibli je psáno - "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil"(Gn 1,27). A tento obraz pak ukazujeme všem, kteří jsou kolem nás, které potkáváme.

Co pro své děti – především ty dospívající – teď můžete udělat? Dát jim svobodu a důvěru. A milovat je i přes všechny jejich nevěrnosti. Říci svůj pohled, postoj, ale nechat je, aby se učili volit a rozhodovat, nést důsledky svých rozhodnutí. V tomto věku platí víc než kdy jindy, že "je daleko důležitější mluvit s Bohem o dětech než s dětmi o Bohu". Povzbuzuji Vás proto k vytrvalosti v modlitbě a to i společně s manželkou.

Zde se otevírají další možnosti, jak můžete svým dětem pomoci. Totiž, že budete s manželkou pečovat o svůj vzájemný vztah. Zkuste ještě více hledat cesty, jak růst v lásce, jak se na sebe navzájem dívat Božíma laskavýma očima a jak mít na mysli dobro toho druhého. Skutečně, toto je jedna z cest - zajímat o to, co právě vaše manželka potřebuje, nikdy si neříct něco ve smyslu: "ale já už tě přece mám přečtenou", hledat a objevovat skryté poklady, které jste ještě nenašli. Když budete vynalézaví v lásce, půjdete společně za Bohem. 

Vaše děti možná teď jen hledají vlastní cestu, vlastní dospělost, vlastní odpovědnost, vlastní postoj k Bohu. A k tomu často patří, že odmítají to, co vyznávají rodiče. Potřebují najít a přijmout sami sebe a to vůbec není jednoduché. Ví, co nechtějí, ale ještě neví, co chtějí. Možná se zkuste podívat na internetové stránky s nabídkou křesťanských akcí pro mladé. V období dospívání mají kamarádi daleko větší vliv než rodiče. Mladí potřebují zakusit, že nejsou osamoceni ve svém hledání a že nejsou jako věřící nějací mimozemšťané. Píšete, že proti nám věřícím stojí přesila, ale to tak není. Vždyť "když Bůh je s námi, kdo je proti nám?"

 

Internetový dotaz pro web vira.cz zodpověděla
soukromá psychoterapeutická poradna v Sušici.
V dotazu a odpovědi byly provedeny redakční úpravy,
které dotaz a odpověď anonymizují.
Případná podobnost je proto čistě náhodná
(a ev. způsobená i tím, že popisovaný případ
se vyskytuje obecně častěji...).