„Když věříme v Kristovo vzkříšení z mrtvých,
které je i naším vzkříšením z mrtvých,
není již místa pro bolest ze smrti.
To co považujeme za smrt, je jen odchodem.
Nemáme tedy truchlit nad někým, kdo nás předchází…“
(podle Tertuliána + 220)
Loučení vždy bolí,
tuto bolest nelze přeskočit
To, co říká o smrti našich milovaných Tertulián, teologicky souhlasí. Nemusíme být smutní, protože naši milovaní jen odešli a nyní spočívají v pokoji u Boha. Tento náhled víry nás ale nezbavuje bolesti. Loučení vždy bolí, přestože víme, že ten druhý odjíždí do divukrásné země. Naši blízcí nám chybí. A tuto bolest nelze přeskočit. Smrt bolí. Odchod v nás budí pláč, neboť zemřelý nám chybí. Smrtí se cosi stává neodvolatelným. Odpadá jedna důležitá osoba našeho mezilidského styku. Musíme se nově zorientovat.
Ve smutku mnohdy poznáváme
to, co jsme dosud nevnímali dost jasně
Zármutek nás ale může vést i do nové hloubky. Ve smutku se dotýkáme nových možností, které leží ukryty v naší duši. Bez prožitého smutku ustrneme a zatarasíme si přístup k těmto možnostem. Ne náhodou Ježíš blahoslavil plačící. Oni nacházejí skrze smutek ono bohatství, které Bůh ukryl v jejich duši. To jejich život obnovuje a obohacuje. V prožívaném smutku mnohdy poznáváme to, co jsme dosud nevnímali dost jasně.
Křesťanský pohřeb
Důležitou pomocí v prožívání smutku jsou křesťanské pohřební obřady. Třebaže smrt milovaného člověka vnáší do našeho nitra zmatek, pohřební obřady v našem srdci pomáhají udělat znovu pořádek. Pohřební rituály totiž ponechávají dostatek prostoru k tomu, aby byl smutek vyjádřen: „Je dobře, že pláčeš. Všechny tvé slzy tě přivádějí k doteku lásky, jíž tě zahrnoval tvůj zemřelý. Tato láska žije dál. Jen se proměnila. Smrt ji ale nemůže zničit.“ Pohřební křesťanské rituály ukazují, že láska je silnější než smrt.
Nehledět jen na svůj smutek,
ale mít otevřené oči i pro druhé lidi...
Další ochranou před tím, abychom se utopili v sebelítosti, může být i pohled na druhé lidi v jejich nouzi. Lidé trpící nouzí nás osvobozují od zaměřenosti na vlastní utrpení. Relativizuje to naší vlastní bolest…
Se svolením zpracováno podle knihy Anselm Grün:
Rok, kdy zemřel můj otec,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.