Byl jsem pozván, abych vyprávěl o svém setkání s Ježíšem více než sto studentům maturitního ročníku.
Než jsem do té střední školy dorazil, neměl jsem ponětí, co mě čeká, jakou energii taková „přednáška“ vyžaduje. Vstoupil jsem do dlouhého sálu, přeplněného lidmi a lomozem. Za všeobecné lhostejnosti jsem odvážně prošel místností. Obklopený hlukem a nepořádkem jsem si razil cestu mezi studenty, a čím hlouběji jsem pronikal do jejich doupěte, tím více se mi zdáli nepřátelští. Klec plná spících šelem, které se však mohou kdykoliv probudit.
Když jsem přišel ke stupínku, podali mi mikrofon, který zvýraznil každou sykavku, a pak jsem předstoupil před obecenstvo. Pár z nich mi věnovalo jakousi pozornost.
Skočil jsem do toho po hlavě jako do vody a plaval, plaval, plaval a moc o tom nepřemýšlel. Poslouchali mě a já jim za to byl vděčný.
Vyprávěl jsem, jakým způsobem, nečekaným, neobratným, nepravděpodobným, vstoupil Ježíš do mého života, aby ho navždy proměnil.
Pak jsem se jim snažil popsat, jak jeho každodenní přítomnost změnila můj život: mám větší sebedůvěru, začal jsem si víc uvědomovat svou lidskost a těší mě to. Pomalinku objevuji neuvěřitelné bohatství ticha. Snažím se učit odevzdanosti. A hlavně, v této době, která přeceňuje úspěch ve všech podobách, začínám chápat, že právě má vnitřní křehkost je možná to největší bohatství.
Nevím, jestli jsem byl přesvědčivý. Vydal jsem ze sebe to nejlepší.
A pak, jako bych pořád nebyl spokojený se způsobem, jakým jsem popsal Ježíšův „účinek“ na mě, jsem jim sdělil svůj největší objev. Že jsem si uvědomil, že věřit není záležitost rozumu, kultury nebo nějakého osvícení… Nic takového. Protože věřit, to je jako být zamilovaný.
Cítil jsem, že jsem probudil jejich zvědavost.
„Když jste zamilovaní,“ řekl jsem jim, „i když o tom osoba, do které jste zamilovaní, třeba ani neví, i když jste s ní nikdy nemluvili, i když o ní možná skoro nic nevíte, a dokonce i když si myslíte, že nemáte žádnou šanci, abyste dosáhli důvěrného vztahu s touto osobou…, stejně jste šťastní. Vaše dny jsou veselejší, vaše dřina lehčí, najednou se chcete podělit o svou radost se všemi okolo. Více prožíváte svůj život, připadáte si velkorysejší. Chtěli byste, aby měl každý příležitost zamilovat se tak jako vy. Protože zamilovat se může každý, dnes nebo zítra. Starý, mladý, bohatý, chudý, inteligentní, chytrý nebo hňup… No a já jsem zamilovaný do Ježíše, a proto jsem šťastný.“
Potom zazvonilo na přestávku.
