Více než čtyři tisíce kinosálů ve Spojených státech amerických uvedly koncem února premiéru nejnovějšího filmu režiséra a herce Mela Gibsona The Passion of Christ (Umučení Krista). Film pojednává o posledních dvanácti hodinách Kristova pozemského života a je charakterizován jako pokus o historicky nejpřesnější zpracování této události.
Zároveň však bývá označován za jeden z nejkrutějších filmů, jaký byl kdy natočen. Do českých kin přijde na Zelený čtvrtek 8. dubna.
Známý australský herec a hrdina mnoha hollywoodských filmů (Smrtonosná zbraň, Mad Mex, Statečné srdce, O čem sní ženy aj.) Mel Gibson se začal zabývat nápadem zfilmovat pašije už před dvanácti lety. Tehdy sám procházel duchovní krizí, uvažoval dokonce o sebevraždě a zamýšlel se nad tématy, jako je utrpení, odpuštění a spása. Teprve postavení režiséra a producenta mu však otevřelo cestu k odvážnému filmovému projektu - zachytit co nejrealističtěji poslední hodiny Kristova pozemského života. "Chci ukázat, co musel Ježíš skutečně vytrpět, když na sebe vzal naše viny," řekl Gibson. Scénář k filmu vytvořil ve spolupráci s Benediktem Fitzgeraldem a drží se v něm věrně novozákonních evangelií. Filmové postavy dokonce hovoří dobovými jazyky - Židé, včetně Ježíše, aramejsky a Římané hovorovou latinou.
PAŠIJE JAKO "KULTURNÍ SKANDÁL"
Jenže právě snaha o co nejvěrnější zachycení Kristova utrpení budí rozporuplné reakce u diváků i filmové kritiky. Kvůli velmi drastickým scénám bičování a křižování je film v USA přístupný až od 17 let. Při jedné vypjaté scéně dokonce jedna pětačtyřicetiletá divačka v americkém Kansasu zemřela na infarkt. "Film mě uvrhl do hluboké beznaděje, a to nikoli z důvodů, které bych býval předpokládal. Nebylo to jen kvůli nezměrnému množství násilí a nepopsatelného mučení završeného ukřižováním... Skutečně skličující je, že mnozí dobří lidé uvidí tento film úplně jinak. Kde já vidím téměř sadistické násilí, oni uvidí duchovno," napsal například Kenneth Turan v Los Angeles Times. K filmu se vyslovil kriticky i Franco Zeffirelli, známý režisér filmu Ježíš Nazaretský.
Mezi filmovými znalci jsou ale i ti, kteří film naopak velmi oceňují. Uznávaný recenzent Roger Ebert dokonce srovnává Gibsonův snímek s Pasoliniho slavným Evangeliem podle Matouše. Filmový kritik a redaktor Vatikánského televizního centra Luca Pellegrini o filmu říká: "Režisér nás nenutí ani tak k tomu, abychom objevovali základy naší víry, jako spíš vztah k Bohu zbitému, uraženému, bičovanému, mučenému, vysmívanému a ukřižovanému. Film představuje v moderní kultuře revoluci v pohledu na Ježíše." Podle něj zde režisér Gibson vystupuje v roli apologety 21. století, který "s velkou odvahou oponuje nevěřícímu a roztěkanému světu dneška". Právě návrat k paradoxu kříže a Kristova učení může podle něj "očistit naši víru, učinit ji křesťanštější, ne tak samozřejmou, zlevněnou, přislazenou, změkčilou a ochablou, jak bývá. Film nám staví před oči s ostentativní jistotou, bez clon, bez vysvětlování, drzost vlastní násilí a obtížnost křesťanské identity. Přivádí nás k pohoršení kříže, k tomu dřevu zbrocenému krví; ke kříži, který je Boží moudrostí, nezměrným znamením jeho lásky, jeho vítězství nad hříchem a smrtí." Pellegrini pak dodává: "A jestli ,potupa kříže je pokušením víry´, jak napsal Hilarius z Poitiers, tak tím spíše se pro nás tento film stává spásonosným pokušením, kulturním skandálem."
Americký dominikán a teolog P. Josef Augustin Di Noia dokonce hovoří o tom, že "zhlédnout tento film bude znamenat pro mnoho lidí intenzivní náboženský zážitek", že "zprostředkovává hluboký duchovní vhled do významu utrpení a smrti Ježíše Krista". Sám Gibson na výtky o krutých obrazech násilí odpovídá, že si lidé zvykli dívat se na "pěkné kříže na stěně", ale zapomněli, co tato metoda mučení ve skutečnosti znamenala. "Chtěl jsem vyjádřit nezměrnost této oběti a hrůzu s ní spojenou. Ale také jsem chtěl, aby ve filmu byly lyrické okamžiky, krása a pocit lásky, protože se jedná především o film o víře, naději a lásce. Podle mne je to ten nejsilnější příběh, který lze vypovědět."
ANTISEMITISMUS JE HŘÍCH
Mel Gibson však ve svém novém filmu nepobuřuje jen násilnými scénami, ale je mu vyčítáno, že film má i antisemitské prvky. Gibson je totiž znám svými ultrakonzervativně katolickými názory. Podobně jako jeho otec, Hutton Gibson, se staví velmi kriticky k poslednímu koncilu (ten mj. odmítl kolektivní odpovědnost Židů za Kristovu smrt) a neuznává některé jeho reformy. Režisérův otec je navíc znám i svými výroky zpochybňujícími hrůzu holocaustu. "Co si diváci, a zejména mladí, mohou z tohoto filmu odnést, když ne krev, která byla prolita vinou Židů? Je to návrat zpět o několik století," kritizuje film režisér Zeffirelli. Gibsonův film byl přitom obviňován z antisemitismu už v průběhu natáčení (viz KT 18/2003) a jedna z nejvíce diskutovaných scén, svolávání pomsty za krev Božího Syna na židovský národ ("Krev jeho na nás a na naše děti!" - Mt 27,25), byla nakonec na Gibsonův pokyn z filmu raději vystřižena.
Naopak arcibiskup John Foley, poradce Jana Pavla II. pro sdělovací prostředky, míní: "Film není antisemitský. Nazíral jsem na něj jako na meditaci o mé osobní odpovědnosti i o našich společných odpovědnostech za Kristovo utrpení. Pokud jde o Židy, nesmí se zapomenout, že jak Ježíš, tak Panna Maria i apoštolové byli Židé. Snímek by mohl vyvolat spíš protiřímské pocity." Přesto newyorský kardinál Edward Egan při premiéře filmu pro jistotu veřejně zdůraznil, že Židé nenesou odpovědnost za Kristovo ukřižování.
Sám režisér Mel Gibson se ještě před uvedením filmu do kin veřejně distancoval od antisemitismu: "Antisemitismus je vědomá agrese proti Židům jako Židům. Je to morálně zvrácený postoj a podle mého přesvědčení je to hřích," řekl v rozhovoru pro italský deník La Repubblica. K samotnému obviňování Židů, že zavinili Kristovo ukřižování, režisér prohlásil: "My všichni jsme ho zabili. Zemřel pro hříchy nás všech. Křesťany je třeba považovat za ty, kdo víc než jiní nesou vinu na jeho utrpení a ukřižování."
FILMOVÝ CARAVAGGIO?
Scény ukřižování se točily v italském městečku Matera, u něhož natáčel v roce 1965 své Evangelium podle Matouše i Pier Paolo Pasolini. Gibson měl navíc přání, aby jeho film působil stejným dojmem jako obrazy italského barokního malíře Caravaggia, které se vyznačují prudkým kontrastem mezi světlem a tmou. A proto se také často natáčelo v noci. Ve shodě s tóny Caravaggiových obrazů byly i kostýmy herců v odstínech hnědé, černé a béžové.
V hlavní roli Ježíše uvidíme Jima Caviezela (naposledy hrál ve filmu Hrabě Monte Cristo), který je aktivní katolík. "Před začátkem natáčení filmu jsem řekl Melovi: ,Musíme se každý den zúčastnit mše svaté.´ Někdy jsem chodil denně ke svaté zpovědi, " nechal se slyšet herec. O samotném filmování pak říká, že pro něj bylo hlubokým náboženským zážitkem, ale současně i utrpením. "Během natáčení na mě plivali, bičovali mě, musel jsem v mrazu nést na zádech sedmdesátikilový kříž. Byl to brutální zážitek, ale za tu roli to stálo," řekl Caviezel. Do hlavních ženských rolí obsadil pak Gibson známou rumunskou herečku židovského původu Maiu Morgensternovou jako Ježíšovu matku Marii a hereckou hvězdu Monicu Bellucci jako Marii Magdalenu. Do role Satana pak režisér překvapivě obsadil ženu, italskou herečku Rosalindu Celentano (pouze jí přidaboval mužský hlas). "Zlo je navenek okouzlující, přitažlivé. Vypadá dobře, téměř normálně, ale ne tak docela," vysvětluje Gibson svůj záměr a dodává, že zlo vzniká tak, že se "vezme něco dobrého a trochu se to překroutí".
***
Se svolením převzato z č. 11/2004 Katolického týdeníku.
Zároveň však bývá označován za jeden z nejkrutějších filmů, jaký byl kdy natočen. Do českých kin přijde na Zelený čtvrtek 8. dubna.
Známý australský herec a hrdina mnoha hollywoodských filmů (Smrtonosná zbraň, Mad Mex, Statečné srdce, O čem sní ženy aj.) Mel Gibson se začal zabývat nápadem zfilmovat pašije už před dvanácti lety. Tehdy sám procházel duchovní krizí, uvažoval dokonce o sebevraždě a zamýšlel se nad tématy, jako je utrpení, odpuštění a spása. Teprve postavení režiséra a producenta mu však otevřelo cestu k odvážnému filmovému projektu - zachytit co nejrealističtěji poslední hodiny Kristova pozemského života. "Chci ukázat, co musel Ježíš skutečně vytrpět, když na sebe vzal naše viny," řekl Gibson. Scénář k filmu vytvořil ve spolupráci s Benediktem Fitzgeraldem a drží se v něm věrně novozákonních evangelií. Filmové postavy dokonce hovoří dobovými jazyky - Židé, včetně Ježíše, aramejsky a Římané hovorovou latinou.
PAŠIJE JAKO "KULTURNÍ SKANDÁL"
Jenže právě snaha o co nejvěrnější zachycení Kristova utrpení budí rozporuplné reakce u diváků i filmové kritiky. Kvůli velmi drastickým scénám bičování a křižování je film v USA přístupný až od 17 let. Při jedné vypjaté scéně dokonce jedna pětačtyřicetiletá divačka v americkém Kansasu zemřela na infarkt. "Film mě uvrhl do hluboké beznaděje, a to nikoli z důvodů, které bych býval předpokládal. Nebylo to jen kvůli nezměrnému množství násilí a nepopsatelného mučení završeného ukřižováním... Skutečně skličující je, že mnozí dobří lidé uvidí tento film úplně jinak. Kde já vidím téměř sadistické násilí, oni uvidí duchovno," napsal například Kenneth Turan v Los Angeles Times. K filmu se vyslovil kriticky i Franco Zeffirelli, známý režisér filmu Ježíš Nazaretský.
Mezi filmovými znalci jsou ale i ti, kteří film naopak velmi oceňují. Uznávaný recenzent Roger Ebert dokonce srovnává Gibsonův snímek s Pasoliniho slavným Evangeliem podle Matouše. Filmový kritik a redaktor Vatikánského televizního centra Luca Pellegrini o filmu říká: "Režisér nás nenutí ani tak k tomu, abychom objevovali základy naší víry, jako spíš vztah k Bohu zbitému, uraženému, bičovanému, mučenému, vysmívanému a ukřižovanému. Film představuje v moderní kultuře revoluci v pohledu na Ježíše." Podle něj zde režisér Gibson vystupuje v roli apologety 21. století, který "s velkou odvahou oponuje nevěřícímu a roztěkanému světu dneška". Právě návrat k paradoxu kříže a Kristova učení může podle něj "očistit naši víru, učinit ji křesťanštější, ne tak samozřejmou, zlevněnou, přislazenou, změkčilou a ochablou, jak bývá. Film nám staví před oči s ostentativní jistotou, bez clon, bez vysvětlování, drzost vlastní násilí a obtížnost křesťanské identity. Přivádí nás k pohoršení kříže, k tomu dřevu zbrocenému krví; ke kříži, který je Boží moudrostí, nezměrným znamením jeho lásky, jeho vítězství nad hříchem a smrtí." Pellegrini pak dodává: "A jestli ,potupa kříže je pokušením víry´, jak napsal Hilarius z Poitiers, tak tím spíše se pro nás tento film stává spásonosným pokušením, kulturním skandálem."
Americký dominikán a teolog P. Josef Augustin Di Noia dokonce hovoří o tom, že "zhlédnout tento film bude znamenat pro mnoho lidí intenzivní náboženský zážitek", že "zprostředkovává hluboký duchovní vhled do významu utrpení a smrti Ježíše Krista". Sám Gibson na výtky o krutých obrazech násilí odpovídá, že si lidé zvykli dívat se na "pěkné kříže na stěně", ale zapomněli, co tato metoda mučení ve skutečnosti znamenala. "Chtěl jsem vyjádřit nezměrnost této oběti a hrůzu s ní spojenou. Ale také jsem chtěl, aby ve filmu byly lyrické okamžiky, krása a pocit lásky, protože se jedná především o film o víře, naději a lásce. Podle mne je to ten nejsilnější příběh, který lze vypovědět."
ANTISEMITISMUS JE HŘÍCH
Mel Gibson však ve svém novém filmu nepobuřuje jen násilnými scénami, ale je mu vyčítáno, že film má i antisemitské prvky. Gibson je totiž znám svými ultrakonzervativně katolickými názory. Podobně jako jeho otec, Hutton Gibson, se staví velmi kriticky k poslednímu koncilu (ten mj. odmítl kolektivní odpovědnost Židů za Kristovu smrt) a neuznává některé jeho reformy. Režisérův otec je navíc znám i svými výroky zpochybňujícími hrůzu holocaustu. "Co si diváci, a zejména mladí, mohou z tohoto filmu odnést, když ne krev, která byla prolita vinou Židů? Je to návrat zpět o několik století," kritizuje film režisér Zeffirelli. Gibsonův film byl přitom obviňován z antisemitismu už v průběhu natáčení (viz KT 18/2003) a jedna z nejvíce diskutovaných scén, svolávání pomsty za krev Božího Syna na židovský národ ("Krev jeho na nás a na naše děti!" - Mt 27,25), byla nakonec na Gibsonův pokyn z filmu raději vystřižena.
Naopak arcibiskup John Foley, poradce Jana Pavla II. pro sdělovací prostředky, míní: "Film není antisemitský. Nazíral jsem na něj jako na meditaci o mé osobní odpovědnosti i o našich společných odpovědnostech za Kristovo utrpení. Pokud jde o Židy, nesmí se zapomenout, že jak Ježíš, tak Panna Maria i apoštolové byli Židé. Snímek by mohl vyvolat spíš protiřímské pocity." Přesto newyorský kardinál Edward Egan při premiéře filmu pro jistotu veřejně zdůraznil, že Židé nenesou odpovědnost za Kristovo ukřižování.
Sám režisér Mel Gibson se ještě před uvedením filmu do kin veřejně distancoval od antisemitismu: "Antisemitismus je vědomá agrese proti Židům jako Židům. Je to morálně zvrácený postoj a podle mého přesvědčení je to hřích," řekl v rozhovoru pro italský deník La Repubblica. K samotnému obviňování Židů, že zavinili Kristovo ukřižování, režisér prohlásil: "My všichni jsme ho zabili. Zemřel pro hříchy nás všech. Křesťany je třeba považovat za ty, kdo víc než jiní nesou vinu na jeho utrpení a ukřižování."
FILMOVÝ CARAVAGGIO?
Scény ukřižování se točily v italském městečku Matera, u něhož natáčel v roce 1965 své Evangelium podle Matouše i Pier Paolo Pasolini. Gibson měl navíc přání, aby jeho film působil stejným dojmem jako obrazy italského barokního malíře Caravaggia, které se vyznačují prudkým kontrastem mezi světlem a tmou. A proto se také často natáčelo v noci. Ve shodě s tóny Caravaggiových obrazů byly i kostýmy herců v odstínech hnědé, černé a béžové.
V hlavní roli Ježíše uvidíme Jima Caviezela (naposledy hrál ve filmu Hrabě Monte Cristo), který je aktivní katolík. "Před začátkem natáčení filmu jsem řekl Melovi: ,Musíme se každý den zúčastnit mše svaté.´ Někdy jsem chodil denně ke svaté zpovědi, " nechal se slyšet herec. O samotném filmování pak říká, že pro něj bylo hlubokým náboženským zážitkem, ale současně i utrpením. "Během natáčení na mě plivali, bičovali mě, musel jsem v mrazu nést na zádech sedmdesátikilový kříž. Byl to brutální zážitek, ale za tu roli to stálo," řekl Caviezel. Do hlavních ženských rolí obsadil pak Gibson známou rumunskou herečku židovského původu Maiu Morgensternovou jako Ježíšovu matku Marii a hereckou hvězdu Monicu Bellucci jako Marii Magdalenu. Do role Satana pak režisér překvapivě obsadil ženu, italskou herečku Rosalindu Celentano (pouze jí přidaboval mužský hlas). "Zlo je navenek okouzlující, přitažlivé. Vypadá dobře, téměř normálně, ale ne tak docela," vysvětluje Gibson svůj záměr a dodává, že zlo vzniká tak, že se "vezme něco dobrého a trochu se to překroutí".
***
Se svolením převzato z č. 11/2004 Katolického týdeníku.
