Ve vikariátech severozápadní Kanady bylo obrácení Indiánů na křesťanskou víru počátkem 20. století prakticky ukončeno. Naše nemocnice a školy pevně zakotvily v pralese podél řeky Athabasky, jakož i na březích veletoku Mackenzie a velkých kanadských jezer. Avšak tento slibný rozkvět se zastavil na konci lesní vegetace. Dále na sever, v tundře a v oblasti Severního ledového oceánu, po něm nebylo ani stopy. S Eskymáky byly sice navázány styky, avšak nikomu se do té doby nepodařilo naklonit si je.
Západní Eskymáci, lovci velryb, byli častými návštěvníky v deltě řeky Mackenzie, takže bylo možné narazit na ně na samém začátku arktického oceánu. Proto je poměrně brzy navštívily "dlouhé černé kabáty".
Již v roce 1860 se totiž otec Grollier, navzdory varování svých Indiánů, odvážil proniknout až k nim. Byl ale nad očekávání dobře přijat. Dokonce se mu tehdy podařilo sjednat smlouvu o příměří, jejímž účelem bylo ukončení neustálých potyček, které tehdy decimovaly oba sousedící znepřátelené tábory Indiánů a Eskymáků.
To však bohužel bylo vše, čeho dosáhl! Když se tělesně i duševně zlomen, ve věku pouhých 38 roků a dvou měsíců, na polárním kruhu zhroutil, pronesl slabým hlasem: "Umírám spokojen, Pane Ježíši, protože jsem viděl vlát tvůj prapor na samém konci světa."
V tom se však mýlil, neboť za polárním kruhem se ještě nalézaly velké arktické ostrovy, kde žili Eskymáci Tunuarmeutain – Obyvatelé hřbetu země.
***
Ukázka z knihy Inuk znamená člověk, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
Západní Eskymáci, lovci velryb, byli častými návštěvníky v deltě řeky Mackenzie, takže bylo možné narazit na ně na samém začátku arktického oceánu. Proto je poměrně brzy navštívily "dlouhé černé kabáty".
Již v roce 1860 se totiž otec Grollier, navzdory varování svých Indiánů, odvážil proniknout až k nim. Byl ale nad očekávání dobře přijat. Dokonce se mu tehdy podařilo sjednat smlouvu o příměří, jejímž účelem bylo ukončení neustálých potyček, které tehdy decimovaly oba sousedící znepřátelené tábory Indiánů a Eskymáků.
To však bohužel bylo vše, čeho dosáhl! Když se tělesně i duševně zlomen, ve věku pouhých 38 roků a dvou měsíců, na polárním kruhu zhroutil, pronesl slabým hlasem: "Umírám spokojen, Pane Ježíši, protože jsem viděl vlát tvůj prapor na samém konci světa."
V tom se však mýlil, neboť za polárním kruhem se ještě nalézaly velké arktické ostrovy, kde žili Eskymáci Tunuarmeutain – Obyvatelé hřbetu země.
***
Ukázka z knihy Inuk znamená člověk, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
