Krásní a úspěšní lidé, to mívají těžší

Mám radost z krásných dívek a akčních kluků

Duchovní vůdci mého mládí připomínali neustále: nefanatazírovat, neutíkat se k denním snům, být zde, umět být manuálně zručný, umět vzít za práci a nebýt spící panna. Snažit se, aby za námi něco v životě zůstalo, zvesela zabrat a změnit svět. Jistě to mysleli dobře a jistě i kus pravdy měli.  Ideálem je křesťan usměvavý, silný a nebojácný, který je nohama na zemi a umí si v každé situaci poradit. Kluk, který umí hrát fotbal, hrát na kytaru a je přirozený vůdce, který táhne ostatní vpřed. Týmový hráč, galantní tanečník, obětavý i nahoře v horách. Chci říct, že mám vždycky velkou radost, když některého takového chlapce poznám, opakuji, mám z nich upřímnou radost.

I z jejich protějšků mám radost. Překrásné zbožné dívky, trochu mladé rebelky s plaménky v očích a trochu moderátorky setkání mládeže, typy, kterým muži vždy podrží dveře a oplátkou se sprchnou šlehem jiskřivého úsměvu. Činorodé dívky, které nikdy neztratí ani vteřinu života, které potkáme nejspíš na horolezeckých stěnách nebo jako usměvavé dobrovolnice v hospicích. Dívky vždy upravené, vždy hezké a vždy v dobré náladě.  Úsměv, a hlavně aby nám to zde na planetě vždy slušelo. I tyto dívky mám velmi rád a mám z nich upřímnou radost. Mám pro všechny otevřené srdce a pochopení.

Jsem ale na straně těch, kterým to nesluší

Navzdory kráse a akčnosti těch sebědomých, jsem byl ale vždy na straně těch, kterým to v životě moc nesluší, na straně nepraktických introvertů, na straně chlapců, kterým moc nešel život a ve škole byli z tohoto předmětu na propadnutí. Vždycky jsem spíš fandil dívkám, které se obvykle moc neuměly obléknout a byly si toho trapně vědomy. Byl jsem spíš na straně bojácných typů, kterým se nikdy nedařily vztahy a těžko se seznamovaly.

Mám rád především ty, co neumějí život. Žehnám všem nesebevědomým, co mají plno dobré vůle a lásky, kterou touží dát, co jsou citliví a se kterými se život zpravidla nemazlí. Žehnám úzkostným typům, kteří se nejsou s to prosadit, ne proto, že by byli zbabělí, ale zkrátka jen proto, že pro některé jemnější květiny je džungle příliš nemilosrdná.  Mám moc rád nehezká děvčata a introvertní chlapce, protože v nich vidím diamanty nerozkvetlých květů.

Žehnám těm, kteří jsou poznamenáni výchovou

Ano, žehnám i těm, kteří jsou nejrůznějším způsobem poznamenáni výchovou, kteří z lásky nechtějí své rodiče zranit a zarmoutit a kteří dodnes poslouchají maminku na slovo a nechají ji, aby jim podle svého nejlepšího svědomí vybrala všechny dívky nebo je naopak od všech jejich nadějných vztahů beznadějně a nemilosrdně odřízla. Všichni jsme produkty své výchovy a mnozí se teprve dlouho po odstěhování a osamostatnění od vlivu rodičů probouzíme k životu, pokud tedy máme to štěstí, abychom se kdy od vlivu rodičů odpoutali.

Žehnám antihrdinům 

Žehnám váhavým a nechápavým, zmatkařům a antihrdinům života, kteří jsou příliš nejistí na to, aby řekli správné slovo ve správnou chvíli, a pak si to dlouze vyčítají. Kteří jsou měsíce a roky hluboce zamilováni, jen se to nikdy neodváží ani naznačit, natož pak říct, neboť se domnívají, že stejně nemají šanci. Kteří byli vychováni zároveň do lásky a citlivosti a zároveň do velkého strachu z hříchu a z porušení různých náboženských pravidel. Nechci říct, že je to tak všechno správně a že bychom na sobě všichni neměli pracovat, ale v tuto chvíli nic nežádám, žehnám a přijímám věci a povahy tak, jak jsou.

Větší strach mám o nadějné asertivní extroverty

Upřímně řečeno, mnohem větší strach jsem vždycky měl o tu první skupinu – o nadějné asertivní extroverty, kteří vyhrávají soutěže krásy ve školách či na letních táborech, neboť pokud člověku v životě někdo vždy podrží dveře, je těžké nepodlehnout, je těžké si uchovat pokoru, přes všechny tak lehce vzbuzené sympatie je těžké tvrdě na sobě dřít, je to těžké, ale ne nemožné. Tak jako se říká, že nejhorší, co se knězi může stát, je, když je dobrým kazatelem, myslím, že to nejhorší, co se dívce může stát, je, že je hezká, a chlapci když je sportovec jak z plakátu. Dá se s tím žít, ale člověk se musí moc snažit. Na krásu jde zemřít rychle a ani si toho člověk nevšimne.

Vzhled a sympatie na věčnosti
určitě neuškodí a určitě nepomohou. 
Neboť nejde o to, 
jak mnoho nebo jak málo jsem dostal talentu, 
jako spíše o to, kolikrát jsem ho dokázal znásobit.