Třiasedmdesátiletý Paul mi vyprávěl, jak vnímal své první návštěvy hospicu, kam chodil za lidmi na smrtelné posteli. „Když jsem jednou přišel do služby, řekli mi, že budu sedět u člověka, kterému rakovina znetvořila jeho obličej. Nabádali mě, abych se připravil na hrozný pohled. Když jsem pak vstoupil do místnosti a podíval jsem se na zcela zdeformovaný obličej plný boláků, pocítil jsem nejprve odpor.“
Dívat se očima lásky
Paul vzpomínal, že ačkoli pociťoval odpor, měl moc rozhodnout se, že bude tohoto člověka milovat. „V tom okamžiku jsem se rozhodl, že se na něj budu dívat očima lásky. A obličej tohoto muže se změnil – najednou jsem viděl, jaká byla v tomto člověku krása. Cítil jsem, že i jeho duch se rozjasnil, protože si podvědomě uvědomil, že jsem se rozhodl ho milovat.“
Rozhodneme-li se milovat,
sami se proměníme.
Paulovi došlo to, co mi řeklo mnoho lidí, s nimiž jsem vedl rozhovory: Rozhodneme-li se milovat, sami se proměníme. Láska, o níž hovořím, není pouhá emoce. Je to rozhodnutí stát se milujícím člověkem. Není v naší moci „pocítit“ lásku, kdykoli se nám zachce. V naší moci ale je kdykoli se rozhodnout, že se staneme láskou.
Tajemstvím šťastného života
je stát se milujícími lidmi.
Ano, ta nejdůležitější věc, kterou jsem se naučil při hledání tajemství šťastného a smysluplného života, byla, že nezáleží pouze na tom, zda lásku přijímáme. Tajemstvím šťastného a smysluplného života je stát se milujícími lidmi.
