„Nátan pohlédl na slunce… Náhle ucítil vánek ve vlasech… Vzpomněl si, že když se větru zeptal, co se stane… odpověděl mu: umřeš, Nátane.
Pocítil velkou bázeň. Napjal nervy, svaly i šlachy a čekal na úder.
Ale namísto toho jej pohladil vánek, nesmírně jemný Vítr, který ovíval všechno kolem.
Nátan se jím cítil zahalen, chráněn.
Zároveň zachytil sluchem zvuky, které nikdy předtím neslyšel, nepopsatelné tóny.
A mezi nimi zaslechl jeden, který je všechny obsahoval. Byl v něm počátek i konec všech věcí, jimž dával život…
***
Další ukázky z knihy naleznete zde