Svoboda patří k identitě člověka
Svoboda patří podstatně k identitě člověka. Člověk je stvořen jako tvor svobodný. Uvědomuji si to proto, že Bůh dal člověku svobodu, a to takovou, že se člověk dokonce může rozhodnut i proti němu. Přestože Bůh je tvůrce a zákonodárce, člověk je stvořen tak, že má svobodu říci i Bohu své „ne“. Pokud lidé tuto svobodu člověka, která patří k jeho základu, omezují, ničí člověka v jeho podstatě.
Svoboda vyžaduje odpovědnost
Za totality jsme byli všichni včetně církve vyloučeni z účasti na věcech veřejných, protože vše bylo nadiktováno „stranou a vládou“ a přicházelo shora. Dnešní svoboda je obrovskou šancí, která patří zásadně člověku. Sama ještě nic neřeší, ale je to prostor, ve kterém se člověk může uplatnit a rozvinout.
Po pádu komunismu jsme si možná mysleli, že svoboda všechno vyřeší. Ale ona je pouhým prostorem. Řešení zůstává na nás. Svobodu je třeba používat správným způsobem. Co to znamená? Znamená to, že svoboda vyžaduje také zodpovědnost. Princip není v tom, že si mohu dělat, co chci, protože svoboda není anarchie. Svobodu má každý z nás a tyto naše jednotlivé svobody na sebe narážejí. Moje svoboda nesmí přesáhnout hranice, kde začíná svoboda druhého. Jednotlivé svobody je nutno zharmonizovat a já musím druhého respektovat.
Svoboda a Bůh nejdou proti sobě
Svoboda je tedy prostor, kde každý rozvíjí svou identitu, a to ve společenství, to znamená pro druhého. Člověk totiž potřebuje být pro druhého. Člověk potřebuje, aby ho někdo potřeboval. Svoboda má tedy tyto souvislosti a je to propojené: svoboda a Bůh nejdou proti sobě, ale patří k sobě. Máme svobodu rozhodnout se pro dobro. Svoboda je vždy pro něco, ne od něčeho, ani od Boha a jeho zákonů.
