Bůh může změnit v dobro vše,
co je v mém životě zlé
Vyrovnanost a pokoj v našem životě má mnoho nepřátel. Jedním z nich je strach. Pokud ale jako křesťan věřím, že mě Bůh miluje – čeho bych se měla bát? Jsem v jeho rukou. A dokonce ani smrt už nevypadá tak hrozivě a cize: Jsem jako unavený, utrmácený pocestný, který jednou na konci své cesty padne do Boží náruče! Terezie z Lisieux říká: „Já nemám strach... Pro mne si nepřijde smrt, ale Bůh“
Bůh mě miluje tolik, že chce dokonce změnit v dobro vše, co je v mém životě zlé, co za nic nestojí, co jsem zkazila. V okamžicích strachu Mohu zastavit neřízený příval svých myšlenek a tiše opakovat „Ježíši“, nebo jakékoliv jiné modlitby.
Když u vás usne kočka,
znamená to, že vám důvěřuje
Pokoj vychází z důvěry. Když kočka, která je od přírody podezřívavá, k vám přijde a usne, znamená to, že se u vás cítí bezpečně, že vám důvěřuje a ví, že chcete její dobro. Dítě, které klidně spí v autobuse v náruči své matky, ví, že ho chrání a dává na ně pozor. Mohu si vychutnávat radost z túry se svým manželem, protože vím, že mě dovede zpět k autu (není jako já – já jsem schopna se ztratit na parkovišti v centru města).
Můžeme pochybovat o všem: o světě, o ostatních, o sobě i o Bohu. Můžeme vidět zlo všude. Tenhle člověk, co mě pozoruje... chce mi snad ukrást kabelku? Když půjdu přes tuto lávku, nezřítí se se mnou? Ten jogurt už je pár dní prošlý, co když se otrávím? Ano, mohu si otrávit život a znepříjemnit ho i ostatním! Mohu si ale zvolit i důvěru a žít v pokoji. Znamená to riskovat, je to sázka. Ale prvním hráčem v podstatě toho všeho je Bůh. Nestvořil snad člověka a nevsadil na naprosto bláznivou věc, že ho člověk bude milovat?
Strach mě obkličuje,
úzkost mě svírá, ale …
Strach mě mnohdy obkličuje,
úzkost mě svírá,
ale Bůh je větší než můj strach,
je větší než moje úzkost.
Svět na mě naléhá,
ale Bůh je větší než tento svět.
A když se schoulím
do klína svého nebeského Otce,
svět se pro mě znovu stává
krásným místem pro život.
