Věřím, že se tam u Boží Lásky potkám po smrti s něčím úžasným.
Říká P. Guy Gilbert „kněz pařížského podsvětí“, který pracuje s delikventní mládeží.
Po smrti se potkám s něčím úžasným
Věřím, že se tam u Boží Lásky potkám po smrti s něčím úžasným. Když už nám Bůh dává ten pocit lásky tady na zemi, připravuje nás tak na Lásku nekonečnou. Mým absolutním přesvědčením je, že smrtí vejdeme do Lásky. Země je předpokojem Lásky. Řekl bych, že jsem od dětství neztratil ani čárku z tohoto přesvědčení. Kdybych ji ztratil, ztratil bych všechno.
Čekal jsem na tebe, Bože
Často si říkám, když vidím nádhernou krajinu, že nahoře to bude nekonečně krásnější. Tady mám oči jen pro zemi, uši jen pro zemi, nohama se dotýkám jen země, ale tam nahoře bude všechno daleko nádhernější. Smrt mi připadá jako vznešené setkání a čekám na něj, vůbec ne nedočkavě, ale až přijde…
Co bych rád? Chtěl bych vidět, že přichází. A přece jen, abych moc netrpěl… Ale rád bych vědět, že přichází, a při pocitu, že je blízko, abych mohl Bohu říct: „Čekal jsem na tebe!“
A co ti, kteří tady zůstanou?
Řeknete mi: „A co ostatní, ti, kteří tady zůstanou?“ Na znepokojivou otázku mladých lidí, kteří mi říkají: „Ale až budeš tam nahoře, kdo se o nás postará?“, odpovídám s humorem: „Klid, i tam nahoře ti pomůžu. Budu toho moct zařídit daleko víc, než můžu teď. Pánovo bankovní konto je mnohem větší než moje. (Říkám to těm, kteří ze mě neustále ždímají prachy.) Nějaký love ti přihraje. Nenechám tě na holičkách!“
Hledali lásku, a tam ji konečně našli
Znám životy kluků a holek, kteří zemřeli i přesto, že jsme si je vzali na starost – já nebo můj tým. Protože poznali jen násilí, zřejmě skončili násilnou smrtí. Ve své podstatě však hledali jen lásku. A tam tu lásku konečně našli…
Je to tak, že když je pohřbívám, v duši cítím bolest, ale pohřbívám je „radostně“.
