"Nádherný svět!"
Jednoho slunečného jitra
se svatý Lynas procházel po lukách.
„Kde jsi, Hospodine?“ zvolal.
„Tady! Tady!“ odpověděl Hospodin.
(Ale mohla to být i kukačka.)
„Stvořil jsi nádherný svět“,
konstatoval svatý Lynas
a s rozkoší vdechl svěží vzduch.
„To vím, to vííím!“ odpověděl Hospodin.
(Ale stejně dobře to mohla být i pěnkava.)
„Neoslovíš mě přímo? Nebeským hlasem
nebo tak něco?“
„Ne-é,“ odtušil Stvořitel.
(Ale třeba jen kdesi zamečela koza.)
Přistihnout housenku
Svatý Lynas se procházel v polích. Zastavil se a zahleděl na housenku na listu.
Když se ho bratři ptali, proč tak činí, odpověděl jim: „Čekám, až tudy poletí motýl, abych housenku přistihl, jak po něm kouká. Vsadím se, že řekne:
´Teda lítat v něčem takovém, to by mě fakt nikdo nepřinutil!´“
