Sestra Zeměkoule protestuje proti zlu, které jí působíme

Náš společný domov - celá země
je jako naše sestra

Náš společný domov - celá země -  je jako naše sestra, s níž sdílíme společný život. Tato sestra protestuje proti zlu, které jí působíme svým nezodpovědným užíváním a zneužíváním toho dobrého, co do ní vložil Bůh.

Vyrůstali jsme s představou, že jsme jejími vlastníky a vládci, kteří mají právo ji vykořisťovat. Násilí, které tkví v lidském srdci zraněném hříchem, se projevuje i v příznacích nemocí, které nacházíme v půdě, vodě, ovzduší a u živočichů. Proto se mezi ty chudé, kteří jsou nejopuštěnější a nejvíc týraní, řadí i naše utiskovaná a devastovaná země, která „sténá a trpí“.

Svatý František z Assisi je výrazným příkladem opravdově prožívané ekologie. Byl mystikem a poutníkem, který žil v jednoduchosti a obdivuhodné harmonii s Bohem, s druhými, s přírodou a sám se sebou. V něm je patrné, do jaké míry jsou neoddělitelné starost o přírodu, spravedlnost vůči chudým, nasazení pro společnost a vnitřní pokoj. Proto se cítil povolán pečovat o všechno, co existuje. Tímto přesvědčením nelze pohrdat jako nějakým emocionálním romantismem, protože ovlivňuje rozhodnutí, jimiž se řídí naše jednání.

Přistupujeme-li k přírodě a k životnímu prostředí bez otevřenosti k úžasu a obdivu, nemluvíme-li ve svém vztahu ke světu jazykem bratrství a krásy, budou naše postoje podobné postojům vládce, spotřebitele anebo pouhého vykořisťovatele přírodních zdrojů, neschopného klást meze svým bezprostředním zájmům.

Svatý František věrný Písmu nás též vybízí, abychom v přírodě rozpoznali nádhernou knihu, v níž k nám promlouvá Bůh a sděluje nám něco ze své krásy a dobroty. Svět je něčím víc než jen problémem, který je třeba vyřešit.

Naléhavá výzva k ochraně našeho společného domova zahrnuje snahu sjednotit celou lidskou rodinu v hledání udržitelného a celistvého rozvoje. Zvláštní vděčnost si zasluhují zvláště ti, kdo usilovně bojují za řešení dramatických následků, které zhoršování životního prostředí přináší do životů nejchudších lidí tohoto světa. Jak je možné chtít budovat lepší budoucnost a nemyslet přitom na krizi životního prostředí a utrpení vyloučených? Mnohé snahy nalézt konkrétní řešení krize životního prostředí bohužel často narážejí nejenom na odpor mocných, ale také na nezájem ostatních. Postoje, které i mezi věřícími kladou překážky na cestách k těmto řešením, sahají od popírání problému až ke lhostejnosti, pohodlné rezignaci anebo slepé důvěře v řešení technická.