Jsme v době hektického rozvoje vědy, která se snaží objasnit vše, co na této zemi zakoušíme. Přesto si člověk klade otázky, na něž, jak se zdá, přírodní vědy dávají nedostatečné, a proto neuspokojivé odpovědi. A tak se přímo vtírá otázka: Podávají přírodní vědy celistvý obraz o realitě? Na to jsem se zeptal astrofyzika Dr. Jiřího Grygara z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky.
Myslím si, že nikoliv. Přírodní vědy mají svůj specifický způsob, jak poznávají svět. Ten je na jedné straně velice účinný, ale na druhé straně právě tím je omezený. Přírodní vědy, velmi populárně řečeno, jsou velice dobrým nástrojem, když chceme odpovědět na otázky "jak" (jak něco funguje?). Tam dosáhly velkého úspěchu a v tomto smyslu se jedná o dobré poznání. Nicméně přírodní vědy překvapivě nejsou úspěšné, když chtějí odpovídat na otázky, kterým říkám dětské a které začínají klasickým slůvkem "proč" (proč to tak je?). V tu chvíli přírodní vědy obvykle mlčí a nebo, pokud vůbec podávají nějakou odpověď, tak nás nikdy příliš neuspokojí.
Kde tedy hledat odpovědi na otázky proč?
To je právě těžké. Když se podíváme na lidskou historii, odpovědi na tyto otázky přirozeně zajímaly naše předky už v dávnověku, stejně tak jako v dalších historických obdobích. Lidé na ně odpovídali zprvu velmi naivně. Celá řada mýtů, které se nám uchovaly a které jsou historicky velmi zajímavé a vzrušující, jsou právě důkazem toho, že lidstvo na ně hledalo odpovědi od nepaměti. Postupem doby se ukázalo, že existují možnosti, jak na tyto otázky odpovědět. Podle mého soudu tak vznikla disciplína, které se možná původně říkalo přírodní filosofie a která potom přešla ve filosofii v moderním slova smyslu, ale přirozeně také v teologii.
Je dnešní vědecký pohled na skutečnost slučitelný s vírou v Boha a trascendencí vůbec?
O tom vůbec nepochybuji. To je právě důsledek toho, co jsem se právě pokoušel popsat - dlouhý historický vývoj, který měl své vrcholy i propady. Je známo, že byly období, kdy se teologie s přírodní vědou velmi nesnášela, ale na druhou stranu byla zase jiná období, kdy se snášela velice dobře. Takovým obdobím byl například vrcholný středověk. O něm si sice většina lidí myslí, že byl "temný", ale to je neobyčejně naivní výklad. Ve skutečnosti, jako každá jiná historická epocha, také středověk měl své světlé i temnější stránky. Kdybychom mluvili jen o těch "temnotách", pak by právě novověk nedopadl nejlépe, zejméne s ohledem na to, co se odehrávalo v právě uplynulém dvacátém století.
Ale právě ve zmíněném dvacátém století nastal zvrat ve vztahu mezi přírodními vědami a náboženstvím, či náboženskou vírou. Ještě do devatenáctého století vítězilo naprosté oddělení přírodních věd a náboženství a to až v nepřátelském slova smyslu. Někteří se dokonce domnívali, že pokrok přírodních věd nakonec náboženství vytlačí. Paradoxně úspěchy přírodních věd, které často byly považovány za méněcené, a úspěchy teologie v dvacátém století připravili půdu pro nynější novou syntézu. Ve světě se na této "syntéze" velmi pracuje a trochu i u nás.
Přesto například ze sociologického průzkumu mezi špičkovými americkými vědci vyplývá, že ubývá těch, kteří věří v osobního Boha. Co podle vás způsobuje tento trend?
Těžko říci, protože člověk do hlav tzv. "špičkových vědců" nevidí. Závisí to také na disciplínách. Snáze se se vztahem mezi přírodními vědami a náboženskou vírou vyrovnávají lidé z oborů jako je matematika nebo fyzika. Větší problémy to činí těm, kteří se pohybují v oborech jako je chemie a zejména biologie.
Může to být i projev pýchy. Někdo se stal špičkovým vědcem a získal pocit, že má větší patent na rozum než běžný nešpičkový vědec.To je ovšem jenom má domněnka, kterou nemohu nijak prokázat. Vyžadovalo by to složitý experimentální a analytický statistický výzkum. Ale je každopádně jisté, že existují lidé, kteří jsou oslněni tím, jak přírodní věda postupuje rychle kupředu, a myslí si, že už jí teď přísluší odpovědi na všechny otázky. Já si však myslím, že tak to nikdy nebude. A historická skutečnost, která trvá řadu tisíciletí, to dokazuje.
Někdy se v souvislosti se vznikem vědeckých teorií hovoří o tzv. "metodickém ateismu" jako nezbytném předpokladu, který vědeckou teorii charakterizuje. Co si o tom myslíte?
Taková tvrzení mně připadají velmi podivná. Když člověk aktivně pracuje na poli přírodní vědy, nemůže mít během odborného bádání žádné předsudky a to ani jedním směrem: Ateismus je stejně nedobrý předsudek jako teismus. Teprve ve chvíli, kdy mám před sebou vědecké výsledky, se mohu z filosofického hlediska nad nimi zamyslet. Potom pochopitelně už mé předpoklady hrají jistou roli. Ale pokud bych se ocitl v situaci, kdy bych v rámci vědeckého bádání už předem věděl, že musím prokazovat ateismus nebo teismus, to bych viděl jako velmi pochybné. Ostatně my jsme u nás právě vinou totality, kterou jsme prožívali po dlouhá desetiletí, byli takovému předsudku vystaveni a viděli jsme, že to vedlo k zakrnění i vědeckého bádání.
Domníváte se, že je možný jakýkoli "vědecký" důkaz o Boží existenci?
V přírodovědeckém slova smyslu není možný ani důkaz pozitivní o existenci Boží, ani důkaz negativní o jeho neexistenci. Způsob, jak může vědec v porovnání s jinými lidmi více poznávat Boha, je ovšem právě v předmětu bádání přírodní vědy, což je celý vesmír. Když se seznamujeme s jednotlivými konkrétními úseky tohoto bádání, nutně nás napadají otázky, které přesahují hranice přírodních věd.
Je možné například "Velký třesk" považovat za tvůrčí akt nějaké vyšší existence?
Myslím si, že ne. "Velký třesk" ("Big Bang") je jen pracovní nástroj přírodních věd. Když se ptáme astrofyziků, fyziků nebo kosmologů, co tím mají přesně na mysli, zjistíme, že tento pojem je značně neurčitý. Právě proto se užívá tohoto obrazného vyjádření. Tvůrčí akt, který náboženský člověk může přijmout, a víceméně mechanicko-materialistický akt "Velkého třesku" jsou, obrazně řečeno, v různých "patrech". Stvoření v teologickém slova smyslu je mnohem hlubší jak v samotném okamžiku "Velkého třesku", tak také kdykoliv potom. Neboť svět stále existuje a je udržován v existenci. Věci se tedy nemají tak, že by se jedoho dne Pán Bůh rozhodl, že vytvoří svět, a pak se o něj přestal starat. A zde se nyní nacházíme před teologickým zázrakem.
Přejděme nyní k jiné otázce, která ale s tím, o čem jsme před chvílí hovořili, souvisí. Myslíte si, že je možný jakýkoli mezioborový dialog mezi přírodními vědami a filosofií nebo přírodními vědami a teologií?
Nejen, že je možný, ale je dokonce naprosto nutný. Pokud by některá větev lidského poznání zeslábla nebo dokonce uschla, bylo by to neobyčejně škodlivé. Když se podíváme na světovou scénu v součastnosti, vidíme, že dialog probíhá na všech zmíněných úrovních. Probíhá poměrně intenzivně a je dokonce podporován, aby probíhal ještě intenzivněji.
Ačkoli to není v širší veřejnosti příliš známo, o něco takového se u nás už řadu let relativně úspěšně snaží Česká křesťanská akademie prostřednictvím své Sekce pro přírodní a technické vědy. Tato sekce pořádá celou řadu veřejných přednášek a disputací jak v hlavním městě, tak také v celé řadě dalších měst naší republiky. Vydává časopis "Universum", kde jsou tištěny materiály z pera našich domácích odborníků či převzatých materiálů z cizích pramenů, zabývající se tímto problémem. Vychází třikrát až čtyřikrát ročně a nabízí velké množství informací. Když bychom porovnali tuto činnost s některými jinými aktivitami, často velmi nekoordinovanými, tak situace v České republice na poli tohoto dialogu není vůbec tak nepříznivá, jak by se mohlo zdát. Tento dialog v porovnání s ostatními zeměmi má zde velmi dobrou úrověň.
Za rozhovor poděkoval Jan Regner SJ
***
Se svolením převzato z webu Vatikánského rozhlasu. Rozhovor byl odvysílán 21. dubna 2001
***
Další články Jiřího Grygara naleznete na tomto webu zde
Myslím si, že nikoliv. Přírodní vědy mají svůj specifický způsob, jak poznávají svět. Ten je na jedné straně velice účinný, ale na druhé straně právě tím je omezený. Přírodní vědy, velmi populárně řečeno, jsou velice dobrým nástrojem, když chceme odpovědět na otázky "jak" (jak něco funguje?). Tam dosáhly velkého úspěchu a v tomto smyslu se jedná o dobré poznání. Nicméně přírodní vědy překvapivě nejsou úspěšné, když chtějí odpovídat na otázky, kterým říkám dětské a které začínají klasickým slůvkem "proč" (proč to tak je?). V tu chvíli přírodní vědy obvykle mlčí a nebo, pokud vůbec podávají nějakou odpověď, tak nás nikdy příliš neuspokojí.
Kde tedy hledat odpovědi na otázky proč?
To je právě těžké. Když se podíváme na lidskou historii, odpovědi na tyto otázky přirozeně zajímaly naše předky už v dávnověku, stejně tak jako v dalších historických obdobích. Lidé na ně odpovídali zprvu velmi naivně. Celá řada mýtů, které se nám uchovaly a které jsou historicky velmi zajímavé a vzrušující, jsou právě důkazem toho, že lidstvo na ně hledalo odpovědi od nepaměti. Postupem doby se ukázalo, že existují možnosti, jak na tyto otázky odpovědět. Podle mého soudu tak vznikla disciplína, které se možná původně říkalo přírodní filosofie a která potom přešla ve filosofii v moderním slova smyslu, ale přirozeně také v teologii.
Je dnešní vědecký pohled na skutečnost slučitelný s vírou v Boha a trascendencí vůbec?
O tom vůbec nepochybuji. To je právě důsledek toho, co jsem se právě pokoušel popsat - dlouhý historický vývoj, který měl své vrcholy i propady. Je známo, že byly období, kdy se teologie s přírodní vědou velmi nesnášela, ale na druhou stranu byla zase jiná období, kdy se snášela velice dobře. Takovým obdobím byl například vrcholný středověk. O něm si sice většina lidí myslí, že byl "temný", ale to je neobyčejně naivní výklad. Ve skutečnosti, jako každá jiná historická epocha, také středověk měl své světlé i temnější stránky. Kdybychom mluvili jen o těch "temnotách", pak by právě novověk nedopadl nejlépe, zejméne s ohledem na to, co se odehrávalo v právě uplynulém dvacátém století.
Ale právě ve zmíněném dvacátém století nastal zvrat ve vztahu mezi přírodními vědami a náboženstvím, či náboženskou vírou. Ještě do devatenáctého století vítězilo naprosté oddělení přírodních věd a náboženství a to až v nepřátelském slova smyslu. Někteří se dokonce domnívali, že pokrok přírodních věd nakonec náboženství vytlačí. Paradoxně úspěchy přírodních věd, které často byly považovány za méněcené, a úspěchy teologie v dvacátém století připravili půdu pro nynější novou syntézu. Ve světě se na této "syntéze" velmi pracuje a trochu i u nás.
Přesto například ze sociologického průzkumu mezi špičkovými americkými vědci vyplývá, že ubývá těch, kteří věří v osobního Boha. Co podle vás způsobuje tento trend?
Těžko říci, protože člověk do hlav tzv. "špičkových vědců" nevidí. Závisí to také na disciplínách. Snáze se se vztahem mezi přírodními vědami a náboženskou vírou vyrovnávají lidé z oborů jako je matematika nebo fyzika. Větší problémy to činí těm, kteří se pohybují v oborech jako je chemie a zejména biologie.
Může to být i projev pýchy. Někdo se stal špičkovým vědcem a získal pocit, že má větší patent na rozum než běžný nešpičkový vědec.To je ovšem jenom má domněnka, kterou nemohu nijak prokázat. Vyžadovalo by to složitý experimentální a analytický statistický výzkum. Ale je každopádně jisté, že existují lidé, kteří jsou oslněni tím, jak přírodní věda postupuje rychle kupředu, a myslí si, že už jí teď přísluší odpovědi na všechny otázky. Já si však myslím, že tak to nikdy nebude. A historická skutečnost, která trvá řadu tisíciletí, to dokazuje.
Někdy se v souvislosti se vznikem vědeckých teorií hovoří o tzv. "metodickém ateismu" jako nezbytném předpokladu, který vědeckou teorii charakterizuje. Co si o tom myslíte?
Taková tvrzení mně připadají velmi podivná. Když člověk aktivně pracuje na poli přírodní vědy, nemůže mít během odborného bádání žádné předsudky a to ani jedním směrem: Ateismus je stejně nedobrý předsudek jako teismus. Teprve ve chvíli, kdy mám před sebou vědecké výsledky, se mohu z filosofického hlediska nad nimi zamyslet. Potom pochopitelně už mé předpoklady hrají jistou roli. Ale pokud bych se ocitl v situaci, kdy bych v rámci vědeckého bádání už předem věděl, že musím prokazovat ateismus nebo teismus, to bych viděl jako velmi pochybné. Ostatně my jsme u nás právě vinou totality, kterou jsme prožívali po dlouhá desetiletí, byli takovému předsudku vystaveni a viděli jsme, že to vedlo k zakrnění i vědeckého bádání.
Domníváte se, že je možný jakýkoli "vědecký" důkaz o Boží existenci?
V přírodovědeckém slova smyslu není možný ani důkaz pozitivní o existenci Boží, ani důkaz negativní o jeho neexistenci. Způsob, jak může vědec v porovnání s jinými lidmi více poznávat Boha, je ovšem právě v předmětu bádání přírodní vědy, což je celý vesmír. Když se seznamujeme s jednotlivými konkrétními úseky tohoto bádání, nutně nás napadají otázky, které přesahují hranice přírodních věd.
Je možné například "Velký třesk" považovat za tvůrčí akt nějaké vyšší existence?
Myslím si, že ne. "Velký třesk" ("Big Bang") je jen pracovní nástroj přírodních věd. Když se ptáme astrofyziků, fyziků nebo kosmologů, co tím mají přesně na mysli, zjistíme, že tento pojem je značně neurčitý. Právě proto se užívá tohoto obrazného vyjádření. Tvůrčí akt, který náboženský člověk může přijmout, a víceméně mechanicko-materialistický akt "Velkého třesku" jsou, obrazně řečeno, v různých "patrech". Stvoření v teologickém slova smyslu je mnohem hlubší jak v samotném okamžiku "Velkého třesku", tak také kdykoliv potom. Neboť svět stále existuje a je udržován v existenci. Věci se tedy nemají tak, že by se jedoho dne Pán Bůh rozhodl, že vytvoří svět, a pak se o něj přestal starat. A zde se nyní nacházíme před teologickým zázrakem.
Přejděme nyní k jiné otázce, která ale s tím, o čem jsme před chvílí hovořili, souvisí. Myslíte si, že je možný jakýkoli mezioborový dialog mezi přírodními vědami a filosofií nebo přírodními vědami a teologií?
Nejen, že je možný, ale je dokonce naprosto nutný. Pokud by některá větev lidského poznání zeslábla nebo dokonce uschla, bylo by to neobyčejně škodlivé. Když se podíváme na světovou scénu v součastnosti, vidíme, že dialog probíhá na všech zmíněných úrovních. Probíhá poměrně intenzivně a je dokonce podporován, aby probíhal ještě intenzivněji.
Ačkoli to není v širší veřejnosti příliš známo, o něco takového se u nás už řadu let relativně úspěšně snaží Česká křesťanská akademie prostřednictvím své Sekce pro přírodní a technické vědy. Tato sekce pořádá celou řadu veřejných přednášek a disputací jak v hlavním městě, tak také v celé řadě dalších měst naší republiky. Vydává časopis "Universum", kde jsou tištěny materiály z pera našich domácích odborníků či převzatých materiálů z cizích pramenů, zabývající se tímto problémem. Vychází třikrát až čtyřikrát ročně a nabízí velké množství informací. Když bychom porovnali tuto činnost s některými jinými aktivitami, často velmi nekoordinovanými, tak situace v České republice na poli tohoto dialogu není vůbec tak nepříznivá, jak by se mohlo zdát. Tento dialog v porovnání s ostatními zeměmi má zde velmi dobrou úrověň.
Za rozhovor poděkoval Jan Regner SJ
***
Se svolením převzato z webu Vatikánského rozhlasu. Rozhovor byl odvysílán 21. dubna 2001
***
Další články Jiřího Grygara naleznete na tomto webu zde
