Z vyprávění Roberta Hosseina (1927 - 2020), světově proslulého režiséra, herce a scenáristy.
Když jsem byl malý, rodiče na mě neměli moc času a mně pak chyběla jejich něžnost. Když jsem jednou četl Exupéryho Malého prince, velmi jsem zatoužil po tom, aby si mě ochočili – aby mi naslouchali. Oni ale museli bojovat o to, aby se vůbec prosadili a uživili. Matka z domova prodávala klobouky a otec neustále hledal způsob, jak prorazit s hudbou do pařížských divadel. Otci jsem nikdy neřekl „tatínku“, ani jsem ho neobjal. Když mě někdy poněkud nešikovně objal, uvádělo mě to akorát do rozpaků.
Jako dítěti mi chyběla láska a byl jsem ponechán své samotě a vlastní představivosti. Jednou jsem měl v posteli takové vidění. Skrze zavřené okenice pronikalo světlo, a když jsem se podíval k oknu, viděl jsem cosi jako vlka, jak na mě zírá. Ten vlk se pak stal mým znakem. Je to absolutně svobodné zvíře, které se na nikoho neváže. Vidím se v něm.
Jsem vlk, co se nechal pohladit Boží láskou. To je prostě fakt a je mi jedno, pokud mě má někdo za blázna. Jsem jako ten vlk z mesiášských časů, který bude podle biblického Izaiášova proroctví bydlet s beránkem, jako znamení a svědectví nového světa.
Vlk je navíc přítelem svatého Františka z Assisi, světce, kterého mám rád, protože se podle mě nejvíce podobá Kristu. Kdo ví, zda ten vlk v nohách mé peřiny nebyl příslibem z nebe, který mi oznamoval, že jednoho dne svou veškerou nespoutanou energii a uměleckou svobodu nakonec nasadím, aby zazářilo poselství Ježíšova evangelia?
***
Robert Hossein (1927 - 2020) byl světoznámý režisér, herec a scenárista. U nás je známý zejména jako hrabě de Peyrac ve filmové sérii o Angelice. Před dovršením padesátky se Hossein nechal pokřtít a od té doby se věnoval mj. velkolepým představením pod širým nebem. Například hra „Člověk zvaný Ježíš“ přilákala více než 700 tisíc diváků. Napsal též několik knih.
