Omluva je jedna z nejtěžších věcí v mezilidských vztazích. Má ale velkou moc. Může zachránit situaci, vztah, manželství nebo pověst. A naopak. Tam, kde někdo omluvu právem očekával, ale nedočkal se, může dojít ke zbytečnému odcizení a ochladnutí vztahů. Když se naučíme správně omlouvat, může to pomoci oživit lásku, kterou bolest zadusila.
Důvody, proč se někdo neumí omlouvat
Někteří lidé se naučí omlouvat už v dětství, zatímco jiní tuto dovednost nezískají. Ve zdravých rodinách rodiče vedou děti k tomu, aby se uměly omluvit. Mnoho dětí však vyrůstá v prostředí plném urážek, hněvu a hořkosti, kde omluva není běžnou součástí komunikace. To může být jedním z důvodů, proč se někteří lidé v dospělosti omlouvat neumí.
Dalším důvodem, proč je pro něktewré lidi těžké říct: „Udělal jsem chybu, promiň“, souvisí s jejich vnímáním vlastní hodnoty. Přiznání chyby totiž mohou považovat za projev slabosti. Věří, že chyby přiznávají jen ti, kdo prohrávají, zatímco inteligentní člověk by měl vždy obhájit své jednání (i když je špatné). Takovýto postoj sebeospravedlňování často vzniká už v dětství. Pokud dítě za jeho chyby přehnaně trestáme, ponižujeme nebo odsuzujeme, může si začít spojovat chybu s pocitem nízké osobní hodnoty. Přiznat omyl by pro něj znamenalo, že je jako člověk „špatné“. A s takovým pocitem je těžké žít. Dospělý, který vyrůstal s tímto emocionálním nastavením, pak může mít velký problém uznat vlastní chybu, protože to ohrožuje jeho sebehodnotu.
Umění omlouvat se potřebujeme,
aby se naše vztahy mohly rozvíjet v lásce
Když někomu ublížíme, vyrůstá mezi námi emocionální bariéra. A dokud ji neodstraníme, nemůžeme pokračovat v plnohodnotném vztahu. Kdyby byl svět dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali. Protože však dokonalý není, potřebujeme je, aby se naše vztahy mohly rozvíjet v lásce.
Láska tak často může znamenat, že se stále znovu omlouváme. Ano, ke skutečné lásce patří, že se ten, kdo ukřivdil, omluví, a ten, komu bylo ublíženo, odpustí. Omluvou přijmeme odpovědnost za své jednání a snažíme se nějak napravit vztah s člověkem, kterému jsme ublížili. Je to cesta k obnově blízkosti. A začíná tak, že když někomu ukřivdíme, naučíme se vyjádřit omluvu.
Zralí lidé se učí škodlivé návyky z dětství překonávat a přijímat odpovědnost za svá selhání. Nezralí lidé si naopak špatné jednání neustále zdůvodňují a obhajují…
Je tu dobrá zpráva:
umění omluvy se lze naučit
Ale je tu dobrá zpráva: i v dospělosti se můžeme naučit rozpoznávat zakořeněné negativní emoční vzorce, osvobodit se od nich a osvojit si umění omluvy.
Můžeme rozlišit pět základních aspektů omluvy, označovaných za „pět jazyků omluvy“. Všechny jsou důležité, ale zároveň je pro každého člověka některý z nich srozumitelnější a důležitější než ostatní.
1/ Pro mnohé lidi je pro uzdravení a obnovení vztahu velmi důležité vyjádření lítosti. Pokud chcete, aby cítili, že svou omluvu myslíte upřímně, musíte připustit a uznat jejich bolest, kterou způsobilo vaše jednání. „Uvědomila jsem si, že jsem tě hrozně urazila. Strašně mě to mrzí. Je mi to fakt líto.“
2/ Pro mnoho lidí je nejdůležitější částí přijetí odpovědnosti, uznání, že Vaše určité jednání bylo špatné. Např.: „Nebylo správné, jak jsem s tebou mluvil. Byl jsem naštvaný a snažil jsem se nějak ospravedlnit. Choval jsem se bezohledně a byl jsem nepříjemný. Promiň.“
3/ Další potřebují, aby omluvu vždy provázela touha napravit, co jsme pokazili, touha nahradit způsobenou škodu a ujištění, že nám na tom opravdu záleží. „Připadá mi, že slovo promiň nestačí. Chci to nějak napravit. Co bys považovala za vhodné?“
4/ Jiní potřebují od druhého slyšet závazek, že se v daném ohledu chtějí změnit. „Uvědomuji si, že jsem ti svým chováním dost ublížila. Už bych to nikdy nechtěl udělat. Budu ráda, když mi poradíš, co mám změnit.“
5/ A pro mnohé je teprve výslovná prosba o odpuštění důkazem, že stojíte o smíření. „Mrzí mě, jak jsem s tebou mluvil. Křičel jsem, byl jsem hrubý, a to sis nezasloužila. Choval jsem se fakt špatně a chci tě poprosit, abys mi to odpustila.“
Člověk, který se nechce omlouvat,
bude mít problémy s udržením zdravých vztahů
Když nezůstaneme jen u zběžného „promiň“ a naučíme se správně omluvit, může to pomoci oživit lásku, kterou bolest zadusila. Když se naučíme omlouvat – a porozumíme jazyku omluvy druhého člověka – snadněji pochopí, že myslíte omluvu upřímně, a je pravděpodobnější, že vám odpustí.
Kdo si totiž myslí, že nikdy nedělá nic, za co by se měl omluvit, nežije v reálném světě. Skutečnost je taková, že každý z nás někdy řekne něco hrubého, kritického nebo nelaskavého, a každý z nás někdy svým jednáním někomu ublíží. Kdo odmítá přijmout, že omluva i z jeho strany je někdy nutná, bude mít problémy s udržením dobrých a zdravých vztahů.
