Ani pes po nás jednou neštěkne
Napadlo vás někdy, že život většiny z nás je ve srovnání s nejrůznějšími "velkými" lidmi a "celebritami" někdy možná banální, šedivý a nezajímavý, a že po vás jednou "nic nezbyde"? Že po vás "ani pes neštěkne"?
Odpovědí na takovouto starost může být skutečnost, že: nekončící, ba věčnou hodnotu VŠEM lidským činnostem dává srdce, láska, laskavost, soucit, milosrdenství. Tedy i všem činnostem všedním a z lidského hlediska naprosto přízemním, banálním a bezvýznamným... Je proto dobré nechtít dělat jen "velké věci", ale je dobré nebát se dělat i malé všední věci s "velkou láskou". Jen tak se malé věci stanou velkými a navěky trvalými.
Věčnost je návratem
všeho dobrého z minulosti
Věčnost totiž není skokem do nějaké neznámé budoucnosti, ale je mimo jiné i návratem všeho dobrého z minulosti. Věčným návratem všeho dobra. Proč bychom si například dodnes - již 1700 let - připomínali nějakého svatého Mikuláše z nějaké Myry? Žil totiž z lásky Boží, kterou poznal, přijal a šířil dál... Bez lásky je totiž všechno k ničemu. Jak naše "velké skutky", tak i práce, vztahy, modlitba...
I my teď můžeme prosit Boha, ať v nás stále víc a více rozhojňuje lásku. I my teď můžeme ve spolupráci s Bohem naplňovat tento svět dobrem po malých dávkách. I my teď můžeme dělat malé věci s velkou láskou a dávat jim věčnou hodnotu a trvání.
Ať ve vás Bůh
rozhojňuje stále víc
a více lásku!
(Bible 1 Sol /1 Tes/ 3,12)
"Haf!"
