Jistá mladá žena mi vyprávěla příběh o své matce. Když jednou od této mladé ženy odjeli z návštěvy její rodiče, telefonoval jí večer otec a sdělil jí velmi špatnou zprávu. „Otec mi řekl, že když letadlo začalo klesat na přistání, matka dostala infarkt. O dva dny později jsem tak sama nastoupila do letadla, abych letěla na pohřeb.“
Vyprávěla, že to byl dlouhý a smutný let. Dívala se z okna na krajinu, která pod ní ubíhala, a přemýšlela o tom, jak asi matka prožívala své poslední okamžiky na tomto světě. Byla se svým životem spokojená? Umírala s pocitem uspokojení, nebo s pocitem lítosti? Bála se, nebo cítila pokoj? Věděla, jak moc ji druzí milovali? Mnohokrát se jí oči zalily slzami.
Když přistála, jela rovnou do pohřebního domu. Byly zrovna návštěvní hodiny a v místnosti bylo mnoho lidí, kteří hráli v životě matky nějakou roli. Místnost byla naplněna atmosférou lásky. Jelikož dcera žila již dlouho v jiném městě, mnoho lidí neznala a stále se ptala otce, kdo je kdo.
V koutě seděla jakási osamělá žena. Dcera se ptala otce, kdo to je, otec to ale nevěděl. Pak se ptala některých matčiných nejbližších přátel, ale onu cizí ženu neznal nikdo. Přišla tedy za ní, posadila se vedle ní a řekla: „Jsem nejmladší dcera. Všichni jsme si říkali, že nevíme, kdo vlastně jste. Proto mě zajímá, jak jste poznala mou matku.“
Žena odpověděla: „Je mi líto, ale já jsem vaši matku skoro vůbec neznala.“ Dcera byla trochu zmatená a ptala se: „Tak proč jste přišla?“ Žena zvolna odpověděla: „Před mnoha lety jsem procházela velmi těžkým životním obdobím. Jednoho dne jsem už byla zcela na dně. Jela jsem autobusem do města a sedla jsem si vedle ženy, jež četla nějakou knihu. Když jsme byli asi v polovině cesty, položila knihu do klína a podívala se na mě.“ Žena pokračovala: „Řekla mi: ´Zdá se, že si potřebujete popovídat´“. Nevím, čím to bylo, ale byla tak laskavá a otevřená, že jsem se jí svěřila s tím, co prožívám a o čem uvažuji. Když jsem dojela domů, rozhodla jsem se na základě tohoto setkání jinak. A toto mé rozhodnutí změnilo nejen můj vlastní život, ale i život mnoha dalších lidí.“ „Ale jak to souvisí s mou matkou?“ ptala se dcera. „Toho dne jsem byla tak zabraná do svých problémů, že jsem se té ženě nepředstavila a ani jsem se nezeptala na její jméno. Nicméně přede dvěma dny jsem viděla v novinách její fotografii. Dneska jsem sem přišla, přestože jsem ani nevěděla, jak se vaše matka jmenovala, ani jsem ji nijak neznala. Nicméně dvacet minut, které jsem s ní strávila, mi zachránily život.“
Dcera zesnulé matky se rozplakala. Později mi řekla, že právě v tu chvíli jí došlo, že její matka tak vlastně prožila celý život. Chodila po světě s láskou a s laskavostí, kterou dávala své rodině, mnoha svým přátelům, ale i cizí ženě, kterou náhodně potkala. To vše způsobilo, že byla sama velice šťastná. Její dcera nyní chápala, že takto mohla ovlivnit druhé způsobem, o němž se nikdy nedozvěděla. „V životě mé matky šlo o lásku. Přinášela štěstí druhým a přitom ho sama nalézala."
Začala jsem se modlit:
"Bože, kéž mohu žít také tak.
Jsem si vědoma, že vše, co děláme, má vliv na všechno ostatní.
Kdykoli se rozhodneme milovat – ať už vlastní děti,
nebo zcela cizího člověka – měníme budoucnost.“
