Způsob modlitby dostupný i těm nejzaneprázdněnějším z nás
Jeden z osvědčených druhů modlitby se nazývá lectio divina. Přeloženo doslova to znamená „posvátné čtení“. Tento způsob modlitby používá k prohloubení našeho vztahu s Bohem Bibli. Metoda Lectio divina zapojuje jak naší představivost, tak pracuje i s naší schopností přemýšlet.
Když jsem já poprvé slyšel výraz lectio divina, představil jsem si nějaké postarší mnichy uzavřené v tichu čítárny, nehlučně obracející pergamenové listy středověkých rukopisů. Znělo to sice romanticky, ale nevypadalo to, že by to mohlo být nějak užitečné a prospěšné i pro mě.
Měl jsem ale to štěstí, moci se s touto metodou seznámit blíže. Tato praxe je totiž dostupná i těm nejzaneprázdněnějším z nás. Lectio divina je v podstatě setkání s Bohem prostřednictvím Písma svatého.
Technika modlitby „Lectio divina“
Nejjednodušší způsob vykonávání lectio divina spočívá ve čtyřech krocích. Předtím než začneme, si zvolíme nějaký text z Bible, který bude základem naší modlitby.
V tomto ukázkovém případě si zvolme vyprávění o Ježíšově kázání v nazaretské synagoze, jak ho zachycuje Lukášovo evangelium (Lk 4,16–30). Na začátku svého veřejného působení přijde Ježíš do města, ve kterém vyrůstal, a vchází do synagogy, aby tam kázal. Rozvine svitek Tóry a začne číst text z knihy proroka Izaiáše. „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku.“ Pak lidem odvážně řekne: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Zástup Ježíše zpočátku přijímá s uznáním. Jsou ohromeni tím, že chlapec z jejich města je tak vzdělaný. Ale poté Ježíš začne kritizovat shromážděné pro nedostatek víry a řekne: „Žádný prorok není vítaný ve svém domově.“ Zástup se na něj oboří. „Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory,“ odkud ho chtěli shodit. Ježíš ale bez újmy „prošel jejich středem a ubíral se dál“.
Jako při každé modlitbě nejprve poprosíme Boha o pomoc. Potom budeme uvažovat o textu s použitím metody lectio divina.
1. krok: čtení
O čem se v textu mluví?
Nejprve si přečtěme úryvek. Co se v něm děje?
Ve většině příběhů Starého a Nového zákona je to jasné. Ale ne vždy. Pokud máme vydání Písma svatého s vysvětlivkami, můžeme se podívat dolů na poznámky. Komentáře, které vysvětlují neznámá slova, zvyky a tradice, nám pomůžou lépe pochopit kontext čtení, což je důležité, než přistoupíme k dalšímu kroku.
Například jeden z komentářů nám o návštěvě Ježíše v synagoze říká: „Tento text představuje jakousi úvodní scénu Ježíšova působení a ve které v symbolické zkratce líčí Ježíšovo poselství i to, jak je lid odmítl.“ Když Ježíš četl ze svitku, zjevil svým přátelům a blízkým svou totožnost a poslání. Pro obyvatele malého městečka Nazaret muselo být šokující, když někdo z jejich středu řekl: „Dnes se splnilo to Písmo, které jste právě slyšeli.“ Jinými slovy: Já jsem naplněním tohoto Písma. Zpočátku se Ježíšova řeč lidem líbila, ale po chvíli se zástup obrací proti němu a pokouší se ho zabít. Není divu, že se toto vyprávění někdy nazývá Odmítnutí v Nazaretu.
2. krok: meditace
Co mi prostřednictvím textu Bůh říká?
Nyní si položme otázku, jestli nám Bůh tímto textem chce něco zjevit. Tady se při hlubším rozjímání nad textem může ke slovu dostat naše představivost.
Někdy může text bezprostředně navázat na něco v našem životě. Existují v našem životě například oblasti, v nichž se navzdory odmítání okolí cítíme jako prorocký hlas? V evangelijním příběhu Ježíš chtěl předat své poselství, i když nejspíš věděl, že je kontroverzní. Je v našem životě něco, co nás pobízí k podobně odvážnému postoji?
Důležitá je tu aplikace na náš život. Při rozjímání o tomto příběhu si například vzpomenu na nepříjemnou situaci v zaměstnání – ke kolegyni v práci se ostatní chovají špatně. Už delší dobu jsem přemýšlel, že se postavím na její obranu, ale nevím, co by to znamenalo pro mou kariéru. Proč jsem si vzpomněl na kolegyni právě při této meditativní modlitbě? Zkušený průvodce by nám řekl: „Zbystři pozornost!“ Taková asociace při meditaci o Ježíšově kontroverzním výroku nemusí být náhodná.
Konkrétní příklad z mého života: Před nějakým časem jsem byl úplně bezradný. V předchozích týdnech jsem přemýšlel o jedné sporné záležitosti, kterou jsem chtěl otevřít, ale obával jsem se reakce, kterou by to mohlo vyvolat. Vzal jsem si do modlitby právě tento příběh. Když jsem meditoval nad daným textem, všiml jsem si schopnosti Ježíše mluvit pravdu a naplnila mě touha být jako on a říct pravdu. Do svého deníku jsem si pak napsal: „Lidé shromáždění v synagoze se cítili různě a reagovali na Ježíše různým způsobem. Někteří se zhrozili, někteří tleskali, někteří cítili strach. Ale on to i přesto řekl!“ Text mi tak zprostředkoval Ježíšovu důvěryplnou svobodu. Zdálo se mi, že skrze mou reakci na příběh mi Bůh nabízí cosi z Ježíšovy důvěry a svobody.
3. krok: modlitba
Co chci Bohu o tomto textu říct já?
Teď je řada na nás, abychom řekli něco Bohu. Jaké pocity a jaké otázky v nás text vyvolává? Jak na něj reagujeme? Dejme to Bohu najevo.
Po rozjímání nad tímto konkrétním úryvkem evangelia můžeme například dospět k závěru, že jsme strašpytlové. Postavit se na obranu kolegyně nebo za svou pravdu může být nebezpečné. Můžeme mít oprávněné obavy, že budeme odmítnuti, tak jako odmítli Ježíše v jeho rodném městě.
Na druhou stranu nás může povzbudit jeho důvěra. Můžeme dojít k poznání, že všechna prorocká gesta pravděpodobně vyvolávala u proroků obavy. Ale všichni proroci, podobně jako Ježíš, zvládli tento strach díky důvěře v Boha. Možná v sobě cítíme směs obav a důvěry. Teď je čas upřímně Bohu o svých citech povědět.
Při meditativní modlitbě jsem pocítil obavy ozvat se. Být prorockým hlasem zní romanticky, ale jen do té doby, dokud nemusíte čelit rozzuřenému davu (nebo jen pár naštvaným lidem). Co se stane, když se ozvu? Odmítnou mě?
Čím víc jsem se na to téma modlil, tím víc jsem se vracel k téže otázce: Jak to, že Ježíš dokázal mluvit s takovou odvahou, když věděl, že ho lidé nejspíš odmítnou? Postupně jsem si uvědomil, že v synagoze každý znal Ježíše a Ježíš nejspíš znal je. Mohl předpokládat jejich reakci – podobně jako my umíme odhadnout reakci svých přátel, kdybychom jim chtěli říct něco provokativního. Ježíš tedy asi očekával jejich odmítnutí. Jeden z důvodů, proč dokázal promluvit, byla jeho svoboda neomezovaná obavami, jestli ho lidé přijmou, nebo odmítnou. Ježíš dokonale ztělesňoval to, co lze nazvat nezávislostí.
4. krok: činnost
Co chci na základě své meditace udělat?
A nakonec přijde čas konat. Modlitba by nás měla rozhýbat k činnosti, i kdyby šlo jen o předsevzetí být soucitnější. Vstup do vztahu s Bohem nás mění, činí nás laskavějšími a činorodějšími.
Poté co jsme si přečetli příběh o Ježíši v synagoze, poté co jsme se sami sebe zeptali, co nám chce Bůh říci a poté co jsme řekli Bohu o naší reakci, nastal nyní čas něco udělat. Třeba sebereme odvahu a začneme bránit kolegyni. Nebo se rozhodneme odpustit tomu, kdo nás zranil. Nebo pocítíme, že bychom se měli více modlit za pochopení toho, co máme udělat. Naše modlitba by ovšem měla vyústit do konkrétní činnosti.
Přitažlivý příklad Ježíšovy svobody mě v mém případě povzbudil ozvat se ve věci, která mi ležela na srdci. Bylo to těžké a vyvolalo to hněv několika jedinců, já se ale snažil následovat Ježíšův příklad. Pomohlo mi to v těžkých časech a získal jsem tím sebedůvěru. Strach ostatně nebyl na místě: nikdo mě neshodil ze skály ani doslova, ani obrazně.
Čtyři kroky lectio divina:
1/ Čtení - o čem se v textu mluví?
2/ Meditace - co mi prostřednictvím textu Bůh říká?
3/ Modlitba - co chci Bohu o tomto textu říct já?
4/ Činnost, akce - co chci na základě své meditace udělat?
