Mnozí lidé si při záběrech hořící katedrály Notre Dame, symbolu Paříže, Francie, ale i dějin, víry, ochrany, snad trochu i Evropy, kladou otázku nejen proč, ale také co znamená toto strašlivé a bleskové dílo zkázy? Je to hloupá shoda okolností nebo je to začátek apokalypsy?
Poctivá odpověď zní: Nevíme.
Je ale pravda, že Bůh nejednou v dějinách promluvil skrze události. Vzpomeňme na puklé srdce pražského katedrálního zvonu dva měsíce před velkými povodněmi v roce 2002. Existují nejen prorocká slova, ale i prorocké události. Co tedy může pád prvního z pařížských chrámů znamenat? Jistě lze mířit na rozpadající se plán spojené Evropy, který chtěl zabránit opakování strašlivého rozvratu Evropy v podobě obou světových válek a dnes vypadá spíše jako věžička Notre Dame padající do plamenů uvnitř chrámu. Vždyť právě v tento večer měl francouzský prezident obhajovat svoji politiku před volbami do Evropského parlamentu. Nebo lze přemýšlet o pádu křesťanství v Evropě, vždyť Evropa fakticky víru v Krista opouští. Anebo snad ukázka, jak supermoderní svět je stále velmi křehký a sny o dokonalém světě patří jen do filmového průmyslu?
Poctivá odpověď zní: Nevíme.
Možná ale přeci lze číst mezi řádky takové tragédie. Bůh ve Starém zákoně neposílal proroky jako věštitele budoucí hrůzy. Ale jako ty, kteří nabízeli možnost záchrany, jestliže člověk obrátí svoji pozornost znovu k Bohu. I události podobné vyvrácení Jeruzalémského chrámu v roce 586 př. K. nebyly jen strašlivou tragédií, ale také počátkem nové cesty. Právě tehdy se zrodilo mnoho ze současného židovství. Podobné paralely najdeme i v dějinách křesťanství nebo českých zemí. Bůh člověka stále volá k obrácení a k novému uchopení víry. Křesťanství není muzeum zašlých kuriozit. Ale je setkání s živým Bohem. Chrámy nejsou muzea, ale místa modlitby, kde se člověk setkává s tajemstvím Božím. Chrám Notre Dame může i nadále hovořit! Z prachu tragédií mohou povstat velké věci, vždyť po celé dějiny Bůh dává člověku možnost znovu vstát.
A to víme!
