Jsou před námi prezidentské volby. Možná se rozhodujeme, komu dát hlas. Může nám třeba pomoci i moudrost tohoto příběhu...
Příběh vypráví, že v jedné malé vzdálené zemi museli jednoho dne zvolit nového prezidenta. A jako v podobných situacích tak i v této požádala Rada moudrých každou ves, aby navrhla svého kandidáta. Obyvatelé malé vesnice v nejvýchodnějším koutě země navrhli na post prezidenta Aldaiu, majitelku obchodu s látkami. Všichni jí důvěřovali pro její dobrý úsudek, schopnost naslouchat a čestnému jednání.
Zvolení kandidáti se měli shromáždit v paláci a vyslechnout z úst Rady moudrých požadavky ke splnění dané zkoušky, tedy i Aldaia se vydala na cestu do hlavního města. Členové Rady moudrých kandidáty přijali a jako je to zvykem při každé volbě prezidenta, seznámili je s důležitou zkouškou.
Úkol se zdál tentokrát jednoduchý. Každému kandidátovi předají pytlík se zvláštními semínky. Ty po návratu domů zasadí ve svých rodných vsích. Téměř celý rok budou pečovat o vzrůstající rostlinu a po uplynutí deseti měsíců se znovu sejdou v paláci. Komu se podaří vypěstovat nejkrásnější rostlinu, ten se stane novým prezidentem.
Aldaia semínka zasadila velmi opatrně. Vybrala pro rostlinku půdu bohatou a zalévala je každý den jen potřebným množstvím dešťové vody. Také s rostlinami po mnoho hodin hovořila; avšak snažila se jim naslouchat . Dny ubíhaly, ale rostliny navzdory veškeré péči nerašily ze země. Aldaia čekala a čekala - vyhlížela srdčité nebo řapíkaté lístky nebo alespoň rašící prvoklíček. Nic z toho však neviděla. Přes veškerou péči semínka ne a ne vyrašit.
Pochybovala, zda je vhodné se vůbec znovu ukázat v paláci, když v zadaném úkolu neuspěla. Přesto však vnímala, že je její povinností přijít, i kdyby to mělo být jen gesto odpovědnosti a věrnosti projevené všem sousedům, kteří ji vyslali jako jejich kandidátku.
Přišel duben a s ním i slavnostní den, kdy kandidáti ukážou své rostliny, které se jim podařilo vypěstovat. Do paláce přišli vybraní lidé s překrásnými květy, s širokými hebkými okvětními lístky žluté barvy a příjemné vůně. Členové Rady moudrých svolali kandidáty do velkého sálu a zahájili poslední ceremonii. Aldaia pozorovala rostliny ostatních, cítila se trapně a mlčela.
Legenda praví, že když ji míjel nejstarší člen Rady moudrých, podíval se jí do očí a nahlas pronesl:
„Už máme prezidentku. A vězte vy, které naše rozhodnutí překvapilo, že jsme vám téměř před rokem předali semínka, která v žádném případě nemohla vykvést. Někteří kandidáti se na dnešní ceremonii ani nedostavili a ti, kteří se dostavili, se nás všichni až na jednu osobu pokusili podvést, aby zakryli svůj neúspěch. Pouze jedna žena měla odvahu přijít s prázdným květináčem a odhalit tak nejdůležitější vlastnost budoucího prezidenta – poctivost. Tato žena bude naším prezidentem."
