Chci tvého koně za každou cenu
Muž jménem Abdul vlastnil nejkrásnějšího koně ve městě Isfahánu. Kromě koně nic jiného neměl a miloval ho jako vlastní dítě. Staral se o něj od hříbátka, hrál si s ním, naučil ho cválat a hledat v poušti vodu. Bylo to tak nádherné zvíře, že po něm zatoužil Izák. Nabízel za něj stáda koz, několik krav, nejlepší koberce ze svého obchodu, a dokonce i drahokam. Abdul však pokaždé odmítl koně prodat.
„Copak nechápeš? Jako bys mě žádal, abych ti prodal vlastního bratra.“
Musím poskytnout pomoc člověku v nouzi?
Když Izák viděl, že koně nezíská za peníze, vymyslel plán: oblékl se do hadrů a potřel se blátem a hnojem. Věděl, že Abdul každé ráno jezdí na koni několik mil ke studni pro vodu, a tak si lehl na okraj cesty, jako nějaký ubožák. Když uslyšel dusot Abdulova koně, rozkřičel se:
„Pomoc! Pomoc!“
Andul se zastavil a ihned sesedl z koně, aby chudákovi pomohl.
„Dobrý muži, co se ti stalo?“
Izák si skryl tvář a zanaříkal:
„Jsem nebohý poutník na cestě do Jeruzaléma. Přepadli mě lupiči a obrali mě o vše, co jsem měl. Pomoz mi!“
„Neměj strach, uklidnil ho Abdul. Vysadím tě na hřbet koně a dopravím tě do města. Tam tě vyléčí.“
Když domluvil, vzal do náruče falešného poutníka a opatrně jej posadil na hřbet koně. Než Abdul stačil nasednout, Izák zatáhl za otěže a začal s koněm cválat.
Síla špatných zkušeností
„Počkej, Izáku, počkej chvíli!“
„Co chceš?“ zeptal se podvodník. „Kůň je teď můj.“
„Souhlasím, odveď si ho. Jenom tě prosím, abys každému, kdo se tě zeptá, jak jsi k němu přišel, na oplátku neprozradil, jak jsi mě podvedl.“
„A proč? Bojíš se, že se ti vysmějí?“
„Ne,“ odpověděl Abdul. „Ale jestli jim řekneš, jakým způsobem jsi mi ho sebral, tak se může stát, že až potkají u cesty nějakého chudáka, neodváží se zastavit a pomoci mu.“
Někdo říká, že když Izák uslyšel Abdulova slova, pustil otěže a posadil na hřbet krásného koně jeho skutečného majitele. Společně se pak na něm vrátili do Isfahánu.
Náměty k zamyšlení:
1. Když se z šíření špatných zpráv stane zvyk, může to způsobit více škody než užitku.
2. Smýšlet o druhém špatně může zničit solidaritu. Je možné, že se tak děje v nějaké oblasti mého života.
3. Je možné, že jsem na základě špatných zkušeností ztratil důvěru, kterou by bylo dobré obnovit.