Rodiny jsou rozbrázděny
krizemi všeho druhu

Dějiny rodiny jsou rozbrázděny krizemi všeho druhu, jež jsou zároveň součástí jejich dramatické krásy. Je třeba pomáhat manželům objevovat, že překonaná krize nevede k méně intenzivnímu vztahu, ale zlepšuje víno manželského spojení, ustaluje ho a přivádí ke zralosti. Manželé spolu nežijí proto, aby byli stále méně šťastní, ale aby se naučili být šťastnými novým způsobem, když se jim s novou etapou otevírají nové možnosti.

Krize v sobě skrývá
i radostnou zvěst

Každá krize je dobou učení, která umožňuje zvýšit intenzitu sdíleného života, nebo aspoň najít nový smysl zkušenosti manželství. Za žádných okolností člověk nemusí podlehnout sestupné křivce života, nevyhnutelnému upadání a snášení průměrnosti. Naopak, když se manželství přijímá jako úkol, který zahrnuje také překonání překážek, pak je každá krize vnímána jako příležitost ke společnému pití lepšího vína...

Je dobré inspirovat manžele, aby byli schopni přijímat možné krize a aby se jich chopili jako příležitosti a přiznali jim místo v rodinném životě. Zkušení manželé by měli být ochotni doprovázet při tomto objevování druhé, aby je krize neděsily a nenutily je přijímat ukvapená rozhodnutí. Každá krize v sobě totiž skrývá i radostnou zvěst, které musí člověk umět naslouchat, a proto potřebuje zjemňovat sluch srdce.

Nepřiznaná krize
je nakloněná rovina

Bezprostředně na krizi reagujeme odporem. Člověk se začne bránit, když cítí, že se mu krize vymyká kontrole, protože ukazuje nedostatečnost jeho způsobu života, a to mu vadí. Člověk se tedy utíká k takovým prostředkům, že problémy popírá, zakrývá je, relativizuje jejich důležitost, doufá, že odejdou. To ale jen oddaluje řešení a spotřebovává mnoho energie ve zbytečném zakrývání, které věci ještě víc komplikuje. Vazby mezi manželi se postupně drobí a posiluje se oddělení, které narušuje důvěrnost. V nepřiznané krizi je nejvíc narušena komunikace.

Komunikaci je třeba se učit
v klidných dobách

Krizi lze řešit jen tehdy, když jsme přítomni. A to není snadné, neboť někdy se lidé straní druhých proto, aby nemuseli projevit své pocity, a stahují se do zrádného a klamného mlčení. V těchto chvílích je třeba vytvořit prostor pro komunikaci od srdce k srdci. Problém je v tom, že taková komunikace se v době krize stává nesnadnou, protože se jí člověk nikdy neučil. Je to skutečné umění, kterému je třeba se naučit v klidných dobách, aby pak bylo možno ho v těžkých dobách využít. Je třeba pomáhat manželům objevovat příčiny, které jsou skryté hluboko v jejich srdcích, a přistupovat k nim jako k porodu, který přejde a zanechá po sobě nový poklad.

Blízkost těm, kdo žijí
v bolestně udržovaných vztazích

Církev na jedné straně neúnavně potvrzuje krásu rodiny, a současně se snaží dát konkrétně pocítit svoji mateřskou blízkost těm, kdo žijí ve vztazích rozbitých anebo bolestně a namáhavě udržovaných. Způsob, jak jedná Bůh se svým nevěrným lidem – tedy s námi – nás učí, že raněná láska může být Bohem zahojena skrze milosrdenství a odpuštění. Modleme se proto k němu!