Stát, který se chce starat o všechno,
není schopen to zajistit to nejdůležitější
Lásky bude vždy třeba, a to i v té nejspravedlivější společnosti. Neexistuje žádné spravedlivé státní uspořádání, kde by mohla být služba lásky nadbytečná. Kdo se chce zbavit lásky, směřuje k tomu, že se zbaví člověka jako takového. Vždy bude existovat utrpení, které také volá po útěše a pomoci. Vždy bude existovat osamocenost. Vždy se budou vyskytovat také situace materiálního nedostatku, v nichž je nezbytná pomoc jako výraz konkrétní lásky k bližnímu.
Stát, který se chce starat o všechno, se nakonec stává byrokratickou instancí, která není s to zajistit to nejdůležitější, co trpící člověk a každý člověk potřebuje, tedy osobní láskyplnou pomoc. Nepotřebujeme stát, který by všechno reguloval a řídil, nýbrž takový stát, který by na základě principu subsidiarity velkodušně uznával a podporoval iniciativy vycházející z různých společenských sil a propojující bezprostřednost s blízkostí k lidem, kteří potřebují pomoc.
V minulém století proběhly revoluce,
jejichž programem bylo nečekat už nic od Boha
V minulém století jsme zažili revoluce, jejichž společným programem bylo nečekat už nic od Boha, vzít osud světa zcela do vlastních rukou. Tak se lidská a dílčí hlediska stala absolutním měřítkem lidského směřování. Absolutizace toho, co není absolutní, nýbrž relativní, se nazývá totalitarismus. Ten neosvobozuje člověka, ale naopak mu bere jeho důstojnost a zotročuje ho. Svět nemohou zachránit ideologie. Svět může být zachráněn jedině obrácením se k živému Bohu, který je naším Stvořitelem, zárukou naší svobody, zárukou toho, co je opravdu dobré a pravdivé. Pravá revoluce spočívá jedině v radikálním obrácení k Bohu, který je měřítkem spravedlnosti a zároveň je věčnou láskou. Co jiného než láska by nás mohlo zachránit?
Jedině od Boha přichází pravá revoluce,
podstatná změna světa.
Zpracováno podle knížky „Na minutu s Benediktem XVI., O víře, naději a lásce“
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
