Podporujte druhé v kvalitách a silných stránkách, které mají
Představte si, že jste dostali možnost vrátit čas, znovu prožít svůj rodinný život a dokonce jednu věc udělat jinak. Co by to bylo? Možná máte jasno. Tak i Rob Parsons, který založil organizaci na pomoc rodinám a sám vede semináře na rodinná témata. Za svou službu rodinám byl dokonce vyznamenán britskou královnou.
„Nepokoušel bych se z členů své rodiny udělat někoho, kým nemůžou být, jak jsem to dělal v prvních letech. Víc bych je přijímal, místo abych hlídal, jak splňují moje bláhové představy o dokonalosti. Udělal bych si čas a podporoval je v těch kvalitách a silných stránkách, které mají,“ odpověděl bez přemýšlení Rob Parsons.
Povzbuzení má velkou moc
Jeden z největších darů, který můžeme členům své rodiny dát, je přijetí. Dokud lidé nemají jistotu, že jsou přijati, je pro ně těžké věřit, že jsou milovaní. Jenomže jak toho docílit? Rob Parsons upozorňuje, že jednou z lekcí, kterou bychom se v rodinném životě měli naučit co nejdříve, je právě pochopení moci slov.
Něco ho o tom naučila i jeho (již dospělá) dcera Katie, která mu řekla: „Víš, tati, když se dostávám do nových situací, potkávám nové lidi, cítím se úplně sebejistá. A tuhle jsem si vzpomněla, žes mi odmalička říkal věci jako: ,v tom vypadáš dobře´ nebo ,to jídlo, cos uvařila, bylo vynikající´. Uvědomila jsem si, že první muž v mém životě mě přijímal a miloval; že jsem se u něj cítila jedinečná.“
Kdekoli prý narazíme na rodinu se silnými vztahy – ať je bohatá nebo chudá, vlastní nebo náhradní, se dvěma rodiči nebo s jedním, vždycky najdeme tutéž ingredienci – povzbuzení. A tak jestli chceme, aby naše děti a náš partner ukázali to nejlepší, co v nich je, musíme objevit moc povzbuzení. Přitom povzbuzovat se dá i v maličkostech. Povzbuzování by ale nikdy nemělo být neupřímné.
Posměšná řeč ničí
Z utvrzování druhých se může stát postoj. Někdy se ale setkáme s rodinami, které pomalu ničí negativní nebo posměšná řeč. Muži veřejně ponižují své ženy žertováním o vaření nebo váze a ženy zase v přítomnosti přátel často mluví s despektem o tom, čeho jejich muži v životě dosáhli. A co teprve, když rodiče ničí křehkou sebedůvěru svých dětí. Přitom slova našich rodičů neztrácejí moc, ani když jsme dospělí.
Samozřejmě, že ne vždycky se v rodinách můžeme jen chválit. Někdy se musíme někomu postavit a říct, že to, co dělá, je nepřijatelné a nemůže v tom pokračovat. Manželé si někdy musí navzájem říkat tvrdé věci a rodiče musí být zcela jistě připraveni ztrácet na popularitě. Ale i když si musíme říkat nepříjemné věci, je to snazší a mnohem účinnější, když přicházejí z úst, která často chválí a povzbuzují.
Některé výzkumy dokonce ukazují, že k tomu, abychom prospívali jako lidské bytosti, tj. abychom prožívali pocit pohody, musíme v životě slyšet víc pozitivních ohlasů, než těch negativních – až v poměru tři ku jedné!
Nachytejte někoho, jak něco dělá dobře
Jako matky, otcové, nevlastní rodiče i jako zaměstnavatelé jsme zvyklí druhé přistihovat při tom, že dělají něco špatně, a kritizovat je za to. Ale kratší a účinnější cesta ke zlepšení chování je nachytat je, jak něco dělají dobře, a povzbudit je v tom.
Leckteré z nás i jako dospělé sráží neustálé poukazování na to, co jsme zkazili. Je to velká tragédie. Když ucho nikdy neuslyší chválu, srdce se přestane snažit.
Jakmile se ale naučíme druhé přistihovat při tom, že něco dělají dobře, často najdeme příležitost k povzbuzení – i když to zrovna není snadné.
Rob Parsons dokresluje svá slova příběhem: „Jedna starší žena se šla podívat na školní sportovní den svého vnuka. Tom se nedostal do finále v běhu na 100 ani na 200 metrů, a ani na delších tratích si nevedl dobře. Vlastně jediná příležitost, kdy vypadal aspoň trochu spokojeně, byl závod se lžící a vejcem, ale i v tom skončil poslední. Když společně odcházeli, měl Tom svěšenou hlavu – až do chvíle, kdy ho babička objala a pošeptala mu: ,Tys byl jediný, komu vejce nespadlo ze lžíce.´ Ten kluk nikdy neprorazil jako sportovec, ale navzdory očekávání vykonal v jiných oblastech života velké věci. Nepřekvapuje mě to, s takovou babičkou je těžké selhat.“
Zpracováno se svolením podle knížky
Roba Parsonse: Deset tipů pro rodinu,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Připravila Jana Šilhavá.
Upraveno redakcí webu vira.cz
Tip
Nechcete, aby vás někdo předělával?
Aby z vás dělal někoho, kým nemůžete být?
Nepředělávejte tedy ani druhé,
ale podporujte je v tom, v čem můžou být dobří.
Nachytejte například své děti:
– když se samy obléknou
– když se dobře chovají ke zvířatům
– když řeknou dobrý vtip
– když si pamatují jména
– když jsou dobří kamarádi
– když se k něčemu přiznají
– když s něčím pomůžou bez říkání
– když se zajímají o osamělé lidi...
Můžeme nachytat i svého manžela či manželku, kolegy… :-)
