Lidé odedávna vnímali úžasnou rozmanitost života na Zemi
V Bibli najdeme mnoho příkladů údivu nad bohatstvím a krásou stvoření. Například v Jobovi nacházíme hymnus na Boží vznešenost a jeho stvoření. Nebo třeba celý Žalm 104 je písní o divech a rozmanitosti tvorstva. A to tehdy lidé zdaleka neměli povědomí o tom, o čem ví věda dnes.
Dnes stále více chápeme, jak všechno spolu nějak souvisí a je na sobě vzájemně závislé. Vidíme v tom všem zjevný otisk Boha - Trojice.
Bůh nemá rád uniformitu
Křesťanství chápe Boha jako jednotou a společenstvím tří božských osob, které jsou navzájem odlišné a zároveň neoddělitelně sjednocené hlubokým společenstvím. Bůh tedy existuje ve vztahu. Z toho plyne, že nemá rád uniformitu, protože ani on sám ve své podstatě není uniformní.
Boží existence spočívá ve vycházení ze sebe směrem k druhému. Proto bohatství, pestrost a hojnost života prýští z bohatství, pestrosti a hojnosti života v Trojici. Boží osoby žijí nejen uvnitř sebe a pro sebe, ale i navenek - ke stvoření. A my proto v pestrosti života a vesmíru můžeme vyčíst něco o Tvůrci.
Příroda je knihou, která popisuje svého autora
Příroda je knihou, která představuje a popisuje svého autora, Boha v Trojici. Každý tvor v sobě nese jeho stopu a existuje jen ve vztahu k druhým. Také ve vesmíru a v biosféře naší planety nic neexistuje bez vztahu k okolí. Všechno je otiskem jednoty a vzájemného vztahu. Celé tvorstvo v jednotlivostech i v celku a ve své nekonečné rozmanitosti odráží nekonečnou tvůrčí sílu a nápaditost Ducha. Překypování vnitřní Boží lásky chrlí tvory - svá umělecká díla, velkoryse rozdává život, miluje rozmanitost, barvy, tvary, formy.
Všechna pozemská krása i láska jsou odleskem nebe
Rád říkám, že podstatou Boží existence je extáze, což znamená schopnost vyjít ze sebe směrem k druhému a toho druhého zahrnout do sebe, splynout s ním a obohatit ho. V tomto smyslu jsou drogy, kterými se chce přivodit takzvaná extáze, jen lží a podvodem, protože ve zdrogovaném stavu člověk není ani sám sebou, natož aby byl schopen sebou obohatit někoho druhého. Extáze, podobná Božímu bytí a tomu, co se prožívá v nebi, je tedy spíše podobná mezilidské lásce nebo těm situacím, kdy člověka zcela pohltí radost z nějaké vnější skutečnosti a on s ní jakoby splyne.
Například houbař se dostane do transu, když je v lese, kde všude, kam se podívá, jsou krásné pravé hřiby. Myslí, že už je v ráji. Vzpomínám si, že když jsem jako dítě poprvé viděl krásného brouka tesaříka alpského, byl jsem také doslova v transu z té nádhery. A vlastně každá taková pozemská krása, ať už jde o přírodu nebo umění nám může alespoň trochu a nedokonale naznačit, jak vypadá ráj. Samozřejmě, jsou to jen velmi nedokonalá přirovnání, ale snad aspoň trochu naznačují, co pro nás všechno Bůh připravil, abychom byli šťastní. Myslím si, že všechna pozemská krása i láska jsou odleskem nebe.
Bůh nemá rád uniformitu.
Naopak - nekonečná rozmanitost v přírodě
odráží nekonečnou nápaditost Boží.
Všechna pozemská krása i láska
jsou odleskem Božím a naznačují,
co pro nás Bůh připravil, abychom byli šťastní.
