Je těžké obrátit se a jít nazpátek
Při putování po horách někdy nastanou i situace, kdy do cíle na vrchol vůbec nedojdeme. Cestou se například může nečekaně zhoršit počasí a spustí se liják. Nebo se přižene bouřka, z mraků srší blesky a prudký protivítr nám brání jít dál. Někomu z putujících se může udělat špatně, nebo mu prostě dojdou síly. Přiznat si pak, že nemá cenu v cestě pokračovat, nám často připadá hodně těžké. Ale je moudřejší otočit se v takových okamžicích nazpátek a nepřepínat vlastní síly. Přiznat si, že dnes nezvládnu dojít až nahoru, že právě teď znám své meze a respektuji je – k tomu je zapotřebí nejen moudrosti, ale také odvahy.
Jednou jsme v Alpách zabloudili
Jednou jsme například na túře v Alpách zabloudili. Neustále jsme se vzdalovali od cíle. Chtělo to tehdy odvahu a moudrost přiznat si, že bude lepší obrátit se nazpátek. Spletli jsme si cestu. Nedávali jsme pozor a přehlédli jsme jeden rozcestník. Oklika, kterou jsme museli pak jít, byla nakonec tak dlouhá, že už nemělo smysl držet se původního plánu. Místo toho jsme raději sešli dolů a vrátili se do výchozího bodu své cesty.
Některým lidem působí skutečné problémy přiznat si, že by bylo lepší obrátit se a jít nazpátek. My jsme tenkrát dali svému obratu nový význam – cesta, po které jsme právě šli, byla také zajímavá. Něco jsme na ní zažili, i když to nebylo právě to, co jsme měli původně v úmyslu. Snažili jsme se tenkrát si tu zpáteční cestu navíc ještě nějak zkrátit. Samozřejmě jsme se ale dočkali nového problému, protože pěšina po nějaké době úplně zmizela. Prostě skončila v půlce svahu a my se museli probojovávat hustým porostem a brodit potok. Když je však člověk ale na cestě ve společnosti přátel, připadne mu i něco takového jako legrace. Pak se pro nás i taková nepříjemná oklika může stát dobrodružstvím.
Umět se obrátit je důležité
Umět se obrátit patří k důležitým tématům i v našem běžném životě. Možná jsme vystudovali a začali pracovat v určitém povolání. Jenomže pak nastane okamžik, kdy si uvědomíme, že takhle už to dál nejde. Máme dost důvodů si říci: Tolik sil jsem přece vynaložil na to, abych vystudoval, tak teď zkrátka musím ve své profesi snést období suchopáru. I to totiž může mít smysl, především když existují vyhlídky, že se vše zase změní k dobrému. Jsou ovšem i takové situace, kdy si musím přiznat, že tahle cesta pro mě už skutečně nevede dál. Onemocním. Hromadí se ve mně hořkost a zklamání. V tom případě je lepší otočit to nazpátek. Samozřejmě se zlobím, mám-li uznat, že dosavadní cesta byla zřejmě zbytečná, ale – je tomu skutečně tak? Zpravidla nikoli, vždyť jsem přece také nabyl nějaké zkušenosti a více poznal sebe samého. A rovněž jsem poznával dosud neznámý terén. Jedno německé přísloví říká, že okliky nás dovedou k lepší znalosti toho místa, kde se nacházíme.
Schopnost improvizovat
Naše dosavadní cesta skutečně nebyla marná. Stalo se pouze to, že na tomto místě nevede dál. Zcela svobodně a pokorně se proto můžeme rozhodnout, že se obrátíme a že si přiznáme špatný odhad situace i to, že jsme zabloudili, poněvadž jsme přehlédli důležité rozcestníky.
Obrátit se nemusí znamenat totéž co ztroskotat,
může to znamenat nový začátek.
K umění žít patří i schopnost improvizovat,
proměnit čáru přes rozpočet
v něco smysluplného.
