Postřehy Immaculée Ilibagizy, která díky víře v Boha přežila masakr asi 1 mil. Tutsiů, který se odehrál ve Rwandě v roce 1994.
Vyklouzla jsem z práce zadním východem, a místo abych šla přímo domů, zamířila jsem pěšky k Domu Matky Terezy navštívit africké sirotky. Věděla jsem, že mi svou nenáročnou a bezpodmínečnou láskou znovu dodají energii. Začátkem týdne jsem koupila dětskou ilustrovanou Bibli a nemohla se dočkat, až si v ní s dětmi budu číst příběhy a prohlížet obrázky.
Nejoblíbenější ilustrací v Bibli, kterou jsem nesla do sirotčince, pro mě byla ta, kde Ježíš – sedící na pastvině a pasoucí ovce – kolem sebe shromažďuje malé děti. Text byl z Lukáše: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.“
Přišlo mi legrační, že i v afrických vydáních Bible, psaných v jazyce kinyarwanda, je Ježíš vždy vyobrazen jako běloch s nádhernýma modrýma očima a dlouhými blond vlasy. Musela jsem se vždy smát, když do sirotčince přijela skupina dobrovolníků z Evropy a děti na ně s posvátnou bázní ukazovaly se slovy: „Podívej, kolik Ježíšů za námi přišlo!
Se svolením zpracováno podle knihy: Odpustila jsem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
