Můj život se změnil,
když jsem přijala Kristův pohled na sebe samu

O zeď domu se opírala žena v minisukni a přiléhavém tričku. Její odbarvené vlasy, vysoké kozačky a vyzývavý postoj hovořily za vše. Když jsem se ale na ni podívala, všimla jsem si, že veselo jí asi zrovna moc nebylo. Vlastně plakala. Bratr vedle zašeptal: „Je to prostitutka.“

Došla jsem k ní a řekla: „Nevím nic o Tvém životě, ale je pravda, že někdy je život opravdu tvrdý a člověk prožívá hodně bolesti. Zažíváme dost zklamání a hořkosti, taky to znám. Můj život se změnil, když jsem přijala Kristův pohled na sebe samu. Ten pohled viděl mnohem hlouběji, než bych sebe sama dokázala vidět já. Díval se s láskou, zatímco já byla zaslepená vším tím, za co jsem se styděla. Někde hluboko uvnitř nás je místo, kde se cítíme nesmírně osamělí, ale právě on jediný tam může být s námi, dotknout se nás, přebývat v našem nitru, utěšit nás. Souhlasíš s tím, abych se za Tebe pomodlila?“

V tu chvíli zvedla oči, které měla celou dobu sklopené k zemi. Viděla jsem v nich překvapení a údiv nad tím, co jsem říkala, a snad jsem zahlédla v jejích očích také jiskřičku naděje. Poté sklopila hlavu na znamení souhlasu. Postupně jsme v modlitbě sestupovaly do hloubky našich srdcí, do toho tajemného místa, kde přebývá Bůh. Její napjaté svaly se uvolnily a kolem nás se rozlil tichý pokoj. Bratři mezitím odešli, a tak jsme zůstaly samy. Rozloučily jsme se mlčky a se vzájemným respektem. Už jsem ji nikdy neviděla. Nebyla to prostitutka. Byla to plačící žena.

Ježíš tě miluje,
ať máš za sebou cokoliv

Kdyby jen ta žena věděla, že to byla právě bývalá prostitutka, která viděla vzkříšeného Ježíše dříve než apoštolové! Jistě – biblisté vám řeknou, že je to jen legenda, protože to v evangeliích není řečeno přímo, ale je to stále možný způsob čtení tohoto textu, který je velice obohacující. Kdyby věděla, že Ježíš neodsoudil ženu přistiženou in flagranti. Řekl: „Kdo nezhřešil, ať první hodí kamenem“ (Jan 8,7). Za tohle Krista opravdu miluji. Představte si na chvíli, že by se celá vaše čtvrť a všechny noviny dozvěděly o něčem, za co se opravdu hodně stydíte, a ten jediný, kdo vás může soudit, protože On je Bůh, se na vás zadívá s láskou. On to chápe, zná vaše nitro, ví o zklamáních, která jste zažili, o všech ranách pod pás, zná celý váš život, i to, jak jste se dostali až sem. Jeho pohled je plný důvěry: Věřím Ti, vím, že dokážeš mnohem víc, jsi krásná, máš hodnotu v mých očích, má holubice, má nevěsto, moje milovaná.

Zkusili jste někdy vzít ta slova vážně tak, jako by byla určena právě vám? Boží odpuštění je nejkrásnější dar, mnohem krásnější než všechny dárky. Odevzdáte plné odpadkové koše a dostanete drahokamy – to je skutečná otcovská láska, nebo ne? Dobře, ale co dál? Je pravda, že člověk potřebuje čas, aby odpuštění přijal, protože jedna věc je odpuštění přijmout a něco docela jiného je odpustit sám sobě. Jen takto však můžeme odpuštění skutečně přijmout z hloubi srdce. A jak říkala Terezička z Lisieux – časem nezůstane po hříchu už ani stopy.

Dokázal by Ježíš
projít kolem plačící ženy bez povšimnutí?

Byla jsem trochu zklamaná, že nikdo ze skupiny křesťanů, se kterou jsme spolu prostitutku míjeli, se se mnou nešel za tu plačící ženu pomodlit. Výdyť se hlásíme ke Kristu. Ke stejnéu Kristu, který se před dvěma tisíci lety zastavil, když viděl úzkost ženy-cizoložnice. Myslíte, že Ježíš by dokázal jít kolem plačící ženy a nezastavit se? Kdysi se taková plačící prostitutka skláněla u Ježíšových nohou. Dokonce mu je osušila svými vlasy. Muž sedící naproti němu byl pohoršen, neviděl nic víc než prostitutku a říkal si: …"kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jaká je to žena"… „Amen, pravím vám: celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království“ (Mt 21,31). To je moje naděje.

Síla hříšníků je v tom, že nemají co ztratit. Nejde o to stát se prostitutkou, ale být ochoten změnit svůj život tak jako ona.

Se svolením zpracováno podle knihy
sestry Marie od Navštívení Krásný žebrák,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.