Za zdáním dobrého křesťana, který se neustále snaží vyvolat dobrý dojem
a maskuje si duši, mohou vězet velké problémy.
Škrobení a ztuhlí
Nějaký farizeus pozval Ježíše k jídlu (Lk 11,37-41). Ten zasedl ale ke stolu, aniž by vykonal předepsaný očistný rituál. Hostitel se nad tím pohoršil a Ježíš na to velmi tvrdě reagoval.
Farizeové byli totiž vzorem formality, scházel jim ale život. Byli takříkajíc škrobení, ztuhlí. A Ježíš znal jejich duši. Jeho hostitel se pohoršil, protože farizeje pobuřovalo to, co Ježíš dělal, že odpouštěl hříchy a uzdravoval v sobotu. Prohlašovali: „Jaký skandál! To nemůže být Bůh, protože něco takového se nesmí dělat!“ Nezáleželo jim ale na lidech, nýbrž na Zákonech, předpisech a rubrikách, kterých se drželi a které jim dávaly pocit jistoty víry.
Ježíš, který je svobodný, přijal farizeovo pozvání a přišel k němu na oběd. Hostiteli, který se pohoršil nad jeho chováním, vymykajícím se pravidlům, Ježíš říká: „Vy farizeové vnějšek číše a talíře očišťujete, ale vaše nitro je plné loupeže a špatnosti“.
Vnější zdání a vnitřní realita
Ježíš mluvil jasně, nebyl pokrytec. A tímto jasným jazykem se farizeje zeptal: „Proč se díváte na zevnějšek? Raději pohlédněte dovnitř!“ Jindy zase farizeům řekl, že se podobají obíleným hrobům, což zrovna nezní lichotivě. Zevně krásní, naprosto dokonalí...avšak uvnitř zahnívající, plní loupeže a špatnosti. Ježíš rozlišoval vnější zdání od vnitřní reality. Tito pánové jsou mistry převleků, stále bezvadní, ale co je uvnitř?
Jsou i další pasáže evangelia, ve kterých Ježíš odsuzuje farizeje, například podobenství o milosrdném Samaritánovi, anebo řeč o okázalých postech a almužnách. Ježíš tyto lidi hodnotí jediným slovem: pokrytci. Jsou to lidé s lačnou duší, kteří dokáží zaplatit za očernění tak, jak se to dělá také dnes. Totéž se děje v současnosti – platí se za špatné zprávy, které by někoho pošpinily. Jedním slovem byli farizeové a učitelé Zákona rigidní lidé, odmítající změnu. Za rigiditou se ovšem pokaždé skrývají problémy, vážné problémy. Za zdáním dobrého křesťana, který se neustále snaží vyvolat dobrý dojem a maskuje si duši, mohou vězet velké problémy. Není tam Ježíš, nýbrž duch světa.
Chraňte se křesťanů, kteří vystupují „dokonale“ a strnule
Ježíš farizeje označuje za pošetilce a radí jim, aby otevřeli duši lásce, a dali tak vejít milosti. Spása je totiž bezplatný Boží dar. Nikdo nespasí sám sebe, opravdu nikdo. Nikdo nespasí sám sebe ani pomocí úkonů, které zachovávali tito lidé. Dávejte si pozor na rigidní lidi. Chraňte se křesťanů – ať již laiků, kněží či biskupů – kteří vystupují „dokonale“ a strnule. Střezte se jich. Není tam Boží duch. Schází tam duch svobody.
A zkoumejme sami sebe, protože by nás to mělo přivést
k zamyšlení nad vlastním životem.
Řídím se pouze vnějším dojmem?
Nenechám proměňovat své srdce?
Neotevírám srdce modlitbě,
svobodě modlitby,
pomoci druhým a skutků lásky
vůči druhým lidem?
