Do mého života v jednom období vstoupily těžkosti a krize, které narušily můj rušný život a téměř násilím mě donutily, abych hledal Boha tam, kde ho lze nalézt – v chrámu svého nitra.
Ano, skrze komplikace v životě jsem byl veden na místo ve svém nitru, kde jsem vlastně nikdy předtím nebyl. Je to místo ve mně, ve kterém má Bůh svůj příbytek. Je to místo, kde jsem v bezpečném objetí Boha, který miluje všechny, Boha, jenž každého z nás nazývá jménem a říká: „Ty jsi můj milovaný syn, ty jsi má milovaná dcera, v tobě mám zalíbení.“ Je to místo, kde mohu zakoušet radost a pokoj, které nejsou z tohoto světa.
Toto místo tu bylo vždy. Vždycky jsem si ho byl nějak vědom jakožto zdroje nekonečné přízně. Ale nebyl jsem schopen do něj vstoupit a skutečně v něm žít. Ježíš říká: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (Jan 14,23). Tato slova se mě vždy hluboce dotýkala. Každý z nás je Božím příbytkem, domovem!
Ano, Bůh přebývá v mém nitru, ve tvém nitru, v nitru každého člověka. Ale je třeba přijmout Ježíšovo pozvání: „Zůstávej ve mně, a já zůstanu v tobě“ (srov. Jan 15,4). Jeho pozvání je jasné a jednoznačné. Vytvořit si příbytek tam, kde si Bůh vytvořil svůj – to je velká duchovní výzva.
Může to vypadat jako nesplnitelný úkol. Já osobně jsem sám před sebou a utíkal a přebýval všemi svými myšlenkami, pocity, emocemi i vášněmi neustále mimo to místo, které si Bůh vybral za svůj příbytek.
Je ale čas vrátit se „domů“ – do svého nitra a zůstat tam, kde přebývá Bůh - naslouchat jeho hlasu pravdy a lásky.
Je to cesta, které se možná bojíme.
Je to cesta dlouhá a někdy náročná,
ale je také plná úžasných překvapení,
která nám často nabídnou „ochutnávku“
našeho konečného cíle.
A on je na této cestě s námi.
