Každá modlitba není vyslyšena. Bohudík!

Je krutou skutečností,
že modlitby někdy nefungují

Už se vám někdy stalo, že vaše nejniternější, nejzoufalejší modlitby zůstaly bez odpovědi? Že život byl ztělesněné utrpení a že jste tajně váhali nad tím, jestli Bůh vůbec existuje, a pokud ano, jestli o vás ví, a pokud o vás ví, proč vám pro všechno na světě konečně nějak nepomůže?

Ano? Pak v tom nejste sami. Je to překvapivé, ale díky Bibli víme, že Ježíš – ano i Ježíš – musel snášet ticho nevyslyšených modliteb. Ten, kdo proměnil vodu ve víno, uzdravoval nemocné, ba dokonce křísil mrtvé, také ten se cítil svým Otcem zapřen a opuštěn. Podle toho, co je zachyceno v evangeliích, to navíc bylo v době, kdy Kristus odpovědi potřeboval nejvíce – ve čtyřech dnech svého smrtelného utrpení. A všichni se někdy octneme tam, kde jsme nikdy nechtěli být. V jednu chvíli bezstarostně plachtíte životem, hudba do sluchátek jede na plno a pečení holubi vám sami lítají do pusy. A v další jste vyděšení k smrti, protože se stalo to, co jste nikdy nechtěli, aby vás potkalo, a řítíte se tam, kde jste se nikdy nechtěli octnout. Může se to stát různě: neočekávané zranění, dlouhodobá nemoc, ztráta milované osoby, nevyplněný sen.

A když se lidé trápí, většinou se začnou modlit. Mnohem častěji, než si myslíme. Rozhodně mnohem častěji, než si zajdou do kostela. Je však krutou skutečností, že ačkoli se mnoho lidí modlí, modlitby někdy nefungují. A není snadné si to upřímně připustit.

Poprvé jsem se skutečně zamiloval,
když mi bylo deset

Poprvé jsem se skutečně zamiloval, když mi bylo deset. Můžete si říct, že v tom věku jsem ještě měl na zamilovávání čas, ale bylo to úplně doopravdy. Do třetí třídy k nám tehdy přišla dívka (říkejme jí Annie) a stala se středem zájmu a obdivu mnoha chlapců těsně před pubertou.

Annie nás záhadně přitahovala a ze všech koutů hřiště se kolem ní stahovala hejna chlapců. Nepatřil jsem k těm sebevědomým šťastlivcům, kteří by se suverénně vrhli k dívce, jako byla Annie, a úplně v pohodě jí nabídli žvýkačku. Vždycky jsem byl aspoň o jednu příčku níž než všichni ti sympaťáci.   Žvýkačka nežvýkačka, prostě jsem byl do Annie blázen. Když byla ve stejné místnosti jako já, skoro jsem nemohl dýchat. Dokonce jsem jí poslal anonymní přání k Valentýnu. S odstupem času si říkám, že toho 14. února k ní pošta asi musela vypravit speciální dodávku s přáníčky… ale já jsem se modlil, abychom spolu jednoho dne mohli zažít něco zvláštního, a doufal jsem, že se to splní. Noc co noc jsem prosil Boha, aby způsobil, že mě bude Annie mít ráda tak, jako ji mám rád já.  Bylo mi deset a nikdy v životě jsem se tak vytrvale a vášnivě (a směšně) nemodlil.

Annie jsem potkal ještě o pár let později a pořád se nezdálo, že bych ji nějak zvlášť zajímal. Modlitby desetiletého kluka zůstaly nevyslyšeny. Možná to bude znít bezcitně, ale vzpomínám si, že jsem měl dost důvodů, abych Bohu z celého srdce děkoval za to, že moje tehdejší urputné modlitby za přítelkyni ignoroval.

Nedokážu si představit nic horšího než to,
že by každá naše modlitba byla vyslyšena

Někdy musíme uznat, že Bůh skutečně ví, co je pro naše životy nejlepší. Annie je mi připomínkou, že Bůh je ze své podstaty větší než moje chápání a touhy. Je dost velký na to, aby vymyslel celý vesmír a současně osobně znal více než šest miliard lidí. To je multitasking na nejvyšší úrovni. Každou vteřinu se na světě narodí pět dětí a Bůh je u toho. Sleduje každé rozhodnutí těchto lidí a každou vteřinu jejich života. Ve stejnou vteřinu dva lidé na světě zemřou a my věříme, že On je také zná.

A proto je logické, že nebudeme schopni chápat všechno, co tento velký Bůh dělá nebo nedělá. Bylo by tragické, kdyby byl náš osud omezen výtvory lidské logiky a skromnými možnostmi naší pozemské představivosti. Nedokážu si představit nic horšího než to, že by každá naše modlitba byla vyslyšena a že by se z „boha“ stalo jen o něco víc než pojmenování našeho osobního zdroje moci.

Proč se někteří lidé obrací k astrologii

Mám takovou teorii, že právě z toho důvodu propadají některé ženy světových vůdčích osobností astrologii a různým druhům okultních praktik. Možná že je to jen dílo sdělovacích prostředků, ale zdá se, že mnoho inteligentních, mocných a jinak racionálních žen se obrací ke hvězdám, svírá v rukou magické krystaly nebo sleduje energetické čáry svých vládnoucích protějšků. Představím vám svou teorii: Tyto ženy podvědomě děsí představa, že světový mír spočívá v rukou člověka, který si nepamatuje jméno jejich kocoura a ve spánku prdí. Aby se na světě cítily bezpečně, potřebují nějak věřit tomu, že za nitky tahá nějaká vyšší moc než její muž, který není schopen seskládat nábytek z plochého balení Ikea

Dobrá zpráva pro tyto ženy, a vlastně pro nás všechny, je, že Bůh skutečně existuje, a že vládne nad záležitostmi lidí. V Bibli říká: „Mé smýšlení není vaším smýšlením,“ když nerozumíme tomu, kam naše životy směřují. A dodává: „Vaše cesty nejsou mými cestami“ – čímž vlastně říká, že nemusí nutně udělat všechno, za co se modlíme (Bible, Izajáš 55, 5–9).

Bůh má pro mě něco lepšího

Když se podívám na svou manželku Sammy a vzpomenu si na Annie, jsem si úplně jistý, že Bůh někdy mé modlitby nevyplní, protože má pro mě něco ještě lepšího. S Božím zaslíbením skrze Jeremiáše je jednoduché souhlasit. „Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím… Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději“ (Bible, Jeremiáš 29, 11).

Mé srdce se přidává k modlitbě Tomáše Kempenského: „Ó Bože, Ty víš, co je pro mě nejlepší. Dej, co chceš, kolik chceš a kdy chceš.“ Je snadné připustit, že náš Pán ví nejlépe, jak dopadne taková dětská láska. Ale většina situací spojených s nevyslyšenou modlitbou je mnohem víc zarážející a – úplně upřímně – mnohem víc bolestivá.

Zeptal jsem se kamarádky,
na její zkušenost s nevyslyšenou modlitbou

Minulý týden jsem se zeptal kamarádky Emily, jestli má nějakou zkušenost s nevyslyšenou modlitbou. Okamžitě začala popisovat, jak její muž nemůže najít práci, jak to trvá už nesmírně dlouho a jak je to strašně frustrující. Matt se snažil najít práci už několik let, byl úplně demotivovaný a rodina se utápěla v dluzích. „Pořád se za to modlím, ale žádná změna,“ řekla unaveně.

To bylo minulý týden, ale včera jsem potkal Emily v kuchyni, jak pláče radostí. Mattovi konečně po všech těch letech nabídli skvělou práci, která přesně odpovídala jeho zkušenostem v oblasti vyhledávání specialistů. Je nadšením bez sebe. Konečně na tom budou finančně dobře. „Jediná nevýhoda je,“ řekla Emily po několika minutách radostného vysvětlování, „že Matt bude opravdu chybět dětem. Dost si zvykly na to, že byl v průběhu týdne doma.“

Proč byly modlitby Emily vyslyšeny s takovým zpožděním? Pro to neexistuje žádné jednoduché vysvětlení, ale jedna část Boží dobroty se určitě projevila v tom, kolik času mohl Matt strávit doma, když hledal práci. Prostě byl velmi dobrým tátou v době, která byla pro rozvoj jeho dětí klíčová. Kdyby přišla odpověď na modlitby hned, mimo jiné by to znamenalo, že by Matt strávil méně času se svými dětmi. Slovy skotského spisovatele P. T. Forsythe:

„Jednoho dne přijdeme do nebe
a s vděčností se dozvíme,
že když Bůh nevyslyšel naše velké prosby,
byla to pravdivá odpověď
na naše nejpravdivější modlitby.“