Máme prý cenu jen toho, co zkonzumujeme
Žijeme ve velmi silném konzumismu. A zdá se, že jsme dokonce jakoby ponoukáni, abychom konzumovali samotný konzum, to znamená, jako by bylo nejdůležitější neustále konzumovat. Vstoupili jsme do víru konzumu a jsme sváděni věřit, že máme cenu jen toho, co vyprodukujeme a zkonzumujeme, toho, co jsme schopni mít. Mnozí lidé jakoby jenom „požírají“ všechno, co je obklopuje. Plní své životy nekončícími zážitky a vším možným, což ale nikdy nemůže nasytit jejich srdce.
Jeden podceňovaný a zapomenutý duchovní princip
V dnešní době je nutné obnovit jeden důležitý, osvědčený, ale podceňovaný duchovní princip: odříkání. Výchova k odříkání je bohatstvím, které nemá obdoby. Probouzí bystrost a kreativitu, rodí představivost a zejména otevírá pro práci ve skupině a v solidaritě. Odříkání je cesta k setkání, ke stavění mostů, otevírání prostorů a růstu spolu s druhými a pro druhé. Toto vše může dokázat jenom ten, kdo si dovede i některé věci odříkat. Neustále „nenasytný“ člověk to nikdy nepochopí.
Ježíš v evangeliu vypráví podobenství o ukrytém pokladu v poli a drahocenné perle (Mt 13,44-48). Postavy v těchto podobenstvích se rozhodly prodat vše, co mají, aby získaly poklad, který nečekaně objevily. Uvědomují si, že stojí před jedinečnou příležitostí, kterou si nelze nechat uniknout, a proto prodají všechno, co mají. Jejich jednání ale v sobě zahrnuje oběť, odpoutání a odříkání.
Lze nalézt a obdržet mnohem víc!
Když jsme my křesťané objevili poklad a perlu, tedy když jsme nalezli Ježíše Krista, je třeba tento objev nenechat ležet ladem, nýbrž obětovat mu všechno. Neznamená to pohrdat tím ostatním, nýbrž podřídit to Ježíšovi a jeho klást na první místo.
Křesťan není někým, kdo se zřekl něčeho podstatného.
Ale je tím, kdo našel mnohem víc,
našel plnou radost, kterou může darovat pouze Bůh.
Aby ale člověk získal větší poklad,
je třeba umět si na cestě k němu
odříkat věci menší…
