Není vzácné slyšet manžela, jak zatrpkle prohlašuje, že od svatby mívá pocit „dušení“. A to jsou i takoví, kteří se prozaičtěji dovolávají „trochy vzduchu“. Nemysleme si, že taková prohlášení pocházejí jen od mužské části manželských párů. Kolik manželek, jež si po léta s hořkostí stěžovaly na častou nepřítomnost manžela, upnutého na své zaměstnání, shledalo, když přišel důchod, že svého muže mají pořád „trochu moc“ v patách. Pár totiž potřebuje dýchat! 

Být jedním nebo zůstat dvěma?

Každým párem hýbou ve skutečnosti dvě přání, která se mohou zdát protikladná a obtížně slučitelná: Přání být jako jeden a přání být dva. Ti, kdo se mají rádi, obvykle horoucně a nedočkavě touží prožívat věci společně v hlubokém spojení a vyjadřují potřebu přítomnosti a sdílení ve všech rovinách: „Až se vezmeme, budeme už jako jeden, nikdy se neopustíme, všechno budeme dělat společně.“

Je to tak trochu snaha o splynutí, prožívané v raném dětství ve vztahu s matkou, jehož bylo potřeba se zřeknout... Mladí často oponují, že oproti „manželským okovům“ je ideální „volný svazek“. Ale pojem „svazek“ a přívlastek „volný“ jsou dvě slova, která jednoduše nelze dát dohromady – nikdy nelze žít dokonale jako „jednotka“ a úplně „volně“. Nelze v páru být úplně spojení a zároveň úplně volní.

Dosažení vyspělé lásky

Jak se tedy vyrovnat s tlakem mezi „být jen jeden“ a „zůstat dva“? Být spojeni, ale současně dostatečně odděleni? Být blízcí a přitom oddálení? V běžných problémech manželského života je důležité snažit se vyvažovat obě tyto možnosti. Dýchat! Manželský pár musí dýchat. A to jak v době jednoty, tak v době oddálení a volnosti, které se nutně v životě často střídají.

Svoboda spojená s láskou je jediný způsob, jak se najednou vyhnout pocitu dušení a samoty ve dvou. Vyžaduje to však, aby oba manželé byli zralí a dosáhli vyspělé lásky. Každý z nich musí překonat sklon k vlastnickému postoji ve vztahu k druhému, který je charakteristický pro infantilní lásku, a každý z nich si musí uvědomovat, že má také oprávněný nárok na kus osobní samoty. To si však kromě zralosti žádá také velký kus citlivé něžnosti, která je bystrá a netrpělivě očekává každou společně strávenou chvíli, která se pak stane zdrojem vyživující vláhy po každém nevyhnutelném rozdělení.

Se svoleném zpracováno z knihy Denise Soneta
Miláčku, netrap mě,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy najdete zde.
Redakčně upraveno.