Nemůžu přece udělat něco takového člověku,
kterého mám rád

John si už nevěděl rady. Jeho manželka Megan už zase přečerpala limit na jejich účtu. Kdykoli měla nějaké těžkosti nebo se cítila skleslá, nakupování jako by jí zvedalo náladu. Přestože na tom finančně nebyli dobře, Megan své utrácení neviděla jako problém. „Jednou to splatíme,“ omlouvala si to. „Je to jen půjčka.“ John měl však z jejich chmurné finanční situace strach. Přesto se neustále snažil víc pracovat, aby víc vydělal, a doufal, že se to tím vyřeší. Když jsem se Johna zeptal, zda uvažoval o zrušení kreditní karty, okamžitě mi odpověděl: „To bych nemohl udělat. Vy nevíte, jak má manželka těžký život. Každý si potřebuje nějak ulevit. A měl byste vidět její tvář, když přijde domů po nákupu - úplně září!“ „Jak by jí bylo, kdyby se kreditní karta zrušila?“ zeptal jsem se. „To by jí moc ublížilo,“ odpověděl. „Jako dítě nikdy nic neměla, vyrůstala ve strašné bídě. Kdybych jí teď vzal to málo, co má, zničilo by ji to. Prostě nemůžu udělat něco takového člověku, kterého mám rád.“

To, že někdo prožívá bolest,
nemusí znamenat, že se mu děje něco špatného

John neuměl správně ohodnotit Meganinu bolest. Věděl, v jaké bídě žila, a hluboce s ní soucítil. Chtěl jí poskytnout nějakou úlevu. I když jí však jeho shovívavost pomáhala cítit se lépe, ničila jejich finanční situaci. John zaměňoval dva velice odlišné pojmy: bolest a zranění. Když Megan nepřiměřeně utrácela, necítila žádnou bolest. Jejich manželství však bylo její impulzivností a Johnovou pasivitou zraňováno. Nic ji nebolelo, ale vznikala velká škoda.

Když John nakonec stanovil meze ohledně kreditní karty, došlo k pravému opaku. Megan cítila značnou bolest, ale k žádné velké škodě nedocházelo. John zmenšil částku, kterou bylo možno vybírat, a požádal Megan, aby po každém překročení limitu kartu měsíc nepoužívala. Megan to Johnovi měla za zlé, ale nezhroutila se kvůli tomu, jak se obával. Ve skutečnosti začala růst. Její utrácení jí umožňovalo nevnímat negativní stránky života, jako je ztráta, neúspěch a stres. Bez tohoto ochranného „polštáře", který jí poskytovala kreditní karta, se Megan s těmito otázkami musela vyrovnávat a začala dozrávat. Bolelo ji to, ale nebyla tím zraňována. Ve skutečnosti se vydala cestou uzdravení. To, že někdo prožívá bolest, samo o sobě nemusí znamenat, že se mu děje něco špatného. Naopak může docházet k něčemu dobrému, například k tomu, že se manžel či manželka naučí směřovat k dospělosti. A zde je podstata zákona hodnocení: Musíme hodnotit, jakou bolest naše hranice způsobí druhým. Způsobí bolest, která vede k zranění? Nebo způsobí bolest, která vede k růstu?

Nepohodlí
je někdy příležitostí k růstu

Dávat svému partnerovi meze s cílem ublížit mu je projevem nelásky. V takovém případě jde z naší strany o odplatu, která patří do rukou jen Bohu, a nikoli nám (Ř 12,19). Stejně tak ale může být projevem nelásky, když se stanovení mezí vůči němu vyhneme, protože mu nechceme působit nepříjemnosti.

Určité nepohodlí je někdy příležitostí k růstu. Možná je třeba, abyste svého partnera napomenuli, nebo poukázali na důsledky jeho chování. Nezanedbávejte ve svém manželství stanovení mezí ze strachu, že tím způsobíte bolest. Bolest může být nejlepším přítelem, jakého váš vztah kdy měl.