Láska je blablabla
Když jsem sloužil jako kaplan v jedné americké věznici, odsouzení i vězeňská služba říkávali jedni o druhých: „Jenom nechci, aby si mou laskavost vysvětlili jako slabost.“
Ale dříve či později všichni objevíme,
že laskavost je tou jedinou skutečnou silou, která existuje.
Vzpomínám si, jak jsem jednou naslouchal klukovi v diagnostickém ústavu, když při mši četl úryvek z třinácté kapitoly Prvního listu Korintským. Pokud jste abslovovali tolik svateb jako já, máte tendenci být zcela apatičtí, když po tisící slyšíte: „Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, láska je blablabla…“ Mysl vám odpluje někam pryč. Začnete řešit, jestli sportovní tým, kterému fandíte, včera večer vyhrál, a vzpomenete si, že musíte přehodit prádlo z pračky do sušičky. Ale tenhle kluk to začal číst tak nějak opravdově, a to mě nakoplo. Ten kluk se rozhlédl po všech přítomných a pronesl nakonec s ohromující jistotou: „Láska… nikdy… nepřestává.“
Pak se posadil.
A já jsem mu věřil.
Každý den se znovu rozhodujeme,
zda tomto všemu budeme věřit a jednat podle toho...
Laskavost i v těžkých chvílích
V dobách nejrůznějších těžkostí, krizí, katastrof a strádání jsme obzvláště náchylní uvažovat ve stylu starého rčení: „zachraň se, kdo můžeš“. Druzí lidé jsou považováni za narušitele našeho klidu a relativního bezpečí, a tak s nimi nakonec zacházíme jako s nepříjemnostmi a stáváme se stále agresivnějšími. Ale i v takovýchto situacích se můžeme rozhodnout pro opak a projevovat laskavost. Ti, kdo tak činí, se stávají zářícími hvězdami ve tmě.
Laskavost dělá život snesitelnější
Apoštol Pavel v Bibli popisuje laskavost - ovoce Ducha Svatého (srov. Gal 5,22) - řeckým slovem chréstotés, jež vyjadřuje postoj, který není hrubý, drsný a tvrdý, ale dobrotivý a laskavý, skýtající oporu a povzbuzení. Člověk s touto vlastností pomáhá druhým k tomu, aby byl jejich život snesitelnější, zejména když nesou tíhu svých problémů, nouze a strachu. Tento přístup k druhým se může projevovat různým způsobem: laskavým jednáním, starostí o to, abych nezranil druhého slovem nebo skutkem, snahou ulehčovat těžkosti druhých. Patří k tomu také „říkat druhým slova, která povzbuzují, posilují, utěšují, podněcují“, a ne „slova, která ponižují, zarmucují, popuzují, opovrhují druhým“.
Laskavost osvobozuje
Laskavost nás osvobozuje od krutosti, která někdy nakazí lidské vztahy, od úzkosti, která nám brání myslet na druhé, od zběsilé hektické činnosti, která zapomíná na to, že druzí mají také právo být šťastní. Dnes často nenacházíme čas ani energii na to, abychom se zastavili a byli k druhým laskaví, abychom řekli „promiň,“ „odpusť“, „děkuji“.
Občas se ale jako zázrakem objeví laskavý člověk, který je ochoten odložit své obavy a starosti stranou a projevit zájem, obdarovat úsměvem, říct povzbudivé slovo, naslouchat uprostřed všeobecné lhostejnosti. Jestliže se o to snažíme v každodenním životě, jsme schopni utvářet zdravý společný život, ve kterém lze překonávat nepochopení a předcházet sporům.
Laskavost proměňuje
Prokazování laskavosti není nějaká bezvýznamná drobnost ani nějaká upjatost. Jelikož laskavost předpokládá uznání a úctu k druhým, pak může proměňovat životní styl, společenské vztahy i způsob, jakým se vede diskuse o důležitých skutečnostech. Laskavost usnadňuje hledání shody a otevírá nové cesty tam, kde zatrpklost všechny mosty boří.
Kde laskavost čerpat?
Lze se samozřejmě ptát, kde čerpat respekt, lásku a laskavost vůči druhým. Zvláště pak v případě, když žijeme v prostředí, kde se respektu, lásky a laskavosti nedostává.
Jako křesťané věříme, že Bůh je pro každého člověka zdrojem lásky, radosti, pokoje, laskavosti a dobrotivosti (srov. Gal 5,22). Pokud k tomuto prameni přicházíme, můžeme toto vše čerpat a (pokoušet se) předávat dál…
