"Věřím v Ježíše Krista ... Pána našeho ..." (z modlitby: Vyznání víry). Zastavme se u slova Pán. Je to slovo, které dost často používáme: "Pán Ježíš", to řekne každý docela snadno. Přitom je to slovo pro nás původním obsahem vlastně vzdálené. Jednak "Pán" se používá jako zdvořilostní oslovení, a za druhé v jazykovém použití doby nepříliš vzdálené byl-li někdo "pán" mělo to hanlivý přídech... V pohledu křesťana ale nejde ani o jedno ani o druhé.
Kristus je Pán, vládce. Jenomže: ne vládce ve světském smyslu. Ve světě je a bylo tolik zlého, že bychom Pánu Ježíši moc neposloužili, kdybychom ho prohlásili za světského krále. Ježíšovo kralování, to že je Pánem světa, se dá vidět na dvou věcech. Jednak v srdci člověka. A tady bych chtěl připomenout, co říká Pavel v listě Filipanům: "Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk" (Fp 1, 20 - 21).
Tohle je tedy hledisko osobní.
Kristus je Pánem těch, kteří v něho uvěřili, a to Pán ve svrchované míře. Opravdu nejvýstižněji to říká věta uvedeného úryvku: "Vždyť pro mne život je Kristus a smrt zisk." Pavlovi se tady zkoncentrovalo, spojilo do jednoho bodu v Kristu všechno, celý jeho život. Když toto člověk v životě dobře uskuteční, pak je to pravda, že Kristus je mu Pánem, když mu Kristus bude vším, když bude naprostou náplní jeho života a celým jeho smyslem.
Nikdo z nás nemůže s určitostí říci, že to u nás tak je, že by Kristus byl beze zbytku Pánem našeho života. Ale vyznáváme, že se tedy do této plné polohy snažíme dojít. Tohle je věc velice důležitá, přestože u mnoha křesťanů byste ji našli v zakrnělé podobě. To je ono, o čem tady byla několikrát řeč, že někdy se křesťanství vyčerpá jenom na všeobecné víře v Boha, že se smrskne jenom na něco s pravým křesťanstvím související jen okrajově.
Kdo tedy Krista vyznává za svého Pána, ten mu zcela podřizuje svůj život. A tady je zapotřebí velice dobře porozumět, aby toto podřízení nebylo cítit jako ztráta, jako utlačení člověka. Uznat Krista jako Pána znamená skutečné osvobození. (Zase ten Pavel: Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.") Tady je přikovaná ta základní lidská obava ze zmaření života. Pavlovi to splývá. Ať tedy Pán rozhodne, jak bude chtít, on mu patří, a proto je pro něj hodnotný stejně život jako smrt.) Toto je vrchol osvobození, ale my je můžeme prožít na spoustě drobnějších věcí jako osvobození od spousty obav, strachu a drobnějších obaviček, protože je-li Kristus mým Pánem a vím-li, kdo Kristus je, pak mohu mít jediný strach, a to abych neselhal. A i tady vidím Petra a Pána, který mu odpustil. Tak i v tomto punktu nemusím mít absolutní strach.
Když o tomhle bude člověk dál a dál uvažovat, že Kristus je opravdu jeho Pánem, že pro něj je tím nejdůležitějším, tím, který je nade vším, co se ve světě děje, můžeme dojít k tomu druhému pohledu, proč je Kristus Pánem - a to je Kristus jako Pán vesmíru, Pán budoucnosti. Kristus je ten, který přijde podruhé a který je proto králem, protože poslední slovo v dějinách bude mít definitivně on. Teprve pak ho můžeme vidět jako Krále vesmíru. Ve Vyznání víry je to nakonec ještě dál, když se mluví o Kristu, který "přijde soudit živé i mrtvé" ... tam o tom budeme mluvit víc.
Pro úplnost, abychom dokázali správně pochopit a obsáhnout pravý význam toho, že Kristus je naším Pánem, nám poslouží úryvek textu Lukášova evangelia.
"Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat" (L 12, 36 - 37).
***
Převzato z publikace Credo, kterou jako přepis kázání vydalo Pastorační středisko
***
Celou publikaci naleznete zde
Kristus je Pán, vládce. Jenomže: ne vládce ve světském smyslu. Ve světě je a bylo tolik zlého, že bychom Pánu Ježíši moc neposloužili, kdybychom ho prohlásili za světského krále. Ježíšovo kralování, to že je Pánem světa, se dá vidět na dvou věcech. Jednak v srdci člověka. A tady bych chtěl připomenout, co říká Pavel v listě Filipanům: "Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk" (Fp 1, 20 - 21).
Tohle je tedy hledisko osobní.
Kristus je Pánem těch, kteří v něho uvěřili, a to Pán ve svrchované míře. Opravdu nejvýstižněji to říká věta uvedeného úryvku: "Vždyť pro mne život je Kristus a smrt zisk." Pavlovi se tady zkoncentrovalo, spojilo do jednoho bodu v Kristu všechno, celý jeho život. Když toto člověk v životě dobře uskuteční, pak je to pravda, že Kristus je mu Pánem, když mu Kristus bude vším, když bude naprostou náplní jeho života a celým jeho smyslem.
Nikdo z nás nemůže s určitostí říci, že to u nás tak je, že by Kristus byl beze zbytku Pánem našeho života. Ale vyznáváme, že se tedy do této plné polohy snažíme dojít. Tohle je věc velice důležitá, přestože u mnoha křesťanů byste ji našli v zakrnělé podobě. To je ono, o čem tady byla několikrát řeč, že někdy se křesťanství vyčerpá jenom na všeobecné víře v Boha, že se smrskne jenom na něco s pravým křesťanstvím související jen okrajově.
Kdo tedy Krista vyznává za svého Pána, ten mu zcela podřizuje svůj život. A tady je zapotřebí velice dobře porozumět, aby toto podřízení nebylo cítit jako ztráta, jako utlačení člověka. Uznat Krista jako Pána znamená skutečné osvobození. (Zase ten Pavel: Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.") Tady je přikovaná ta základní lidská obava ze zmaření života. Pavlovi to splývá. Ať tedy Pán rozhodne, jak bude chtít, on mu patří, a proto je pro něj hodnotný stejně život jako smrt.) Toto je vrchol osvobození, ale my je můžeme prožít na spoustě drobnějších věcí jako osvobození od spousty obav, strachu a drobnějších obaviček, protože je-li Kristus mým Pánem a vím-li, kdo Kristus je, pak mohu mít jediný strach, a to abych neselhal. A i tady vidím Petra a Pána, který mu odpustil. Tak i v tomto punktu nemusím mít absolutní strach.
Když o tomhle bude člověk dál a dál uvažovat, že Kristus je opravdu jeho Pánem, že pro něj je tím nejdůležitějším, tím, který je nade vším, co se ve světě děje, můžeme dojít k tomu druhému pohledu, proč je Kristus Pánem - a to je Kristus jako Pán vesmíru, Pán budoucnosti. Kristus je ten, který přijde podruhé a který je proto králem, protože poslední slovo v dějinách bude mít definitivně on. Teprve pak ho můžeme vidět jako Krále vesmíru. Ve Vyznání víry je to nakonec ještě dál, když se mluví o Kristu, který "přijde soudit živé i mrtvé" ... tam o tom budeme mluvit víc.
Pro úplnost, abychom dokázali správně pochopit a obsáhnout pravý význam toho, že Kristus je naším Pánem, nám poslouží úryvek textu Lukášova evangelia.
"Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat" (L 12, 36 - 37).
***
Převzato z publikace Credo, kterou jako přepis kázání vydalo Pastorační středisko
***
Celou publikaci naleznete zde
