Podle čeho můžeme o nějaké rodině říci, že je „křesťanská“? Jestliže chceme být křesťanskou rodinou, je dobré se čas od času zamyslet nad tím, nakolik je náš způsob života v souladu s naší vírou. Snažme se soustředit pozornost na to, co je podstatné, abychom krásné slovo „křesťanská“ nezatížili hromadou předsudků či nálepek, které vzdalují a rozdělují tam, kde by měla vládnout svoboda a společenství.
Na čem spočívá křesťanská identita...
Křesťanská rodina je rodina pokřtěných. Naše křesťanská identita nespočívá na našich názorech nebo způsobu života, ale na Bohu, který ve křtu dává sám sebe. Křesťany z nás dělá Bůh. Křest každého člena rodiny není jen krásná, více či méně vzdálená vzpomínka ani pouhá životní etapa, jakýsi iniciační rituál. Přirovnat ho můžeme spíše ke zrození pramene: pramene živé vody, kterou nám Ježíš přislíbil, pramene Boží lásky, ze kterého můžeme bez ustání čerpat. Pro křesťana není určující jeho sociální či politická zodpovědnost, ale jeho křest. Být křesťanem v první řadě znamená být pokřtěn, obdržet tento mimořádný dar.
Nestarat se o to, abychom vypadali dobře...
Křesťanská rodina je také rodinou hříšníků. Jak často býváme v pokušení myslet si, že abychom byli dobrou křesťanskou rodinou, musíme být rodinou dokonalou! Z pýchy a především z nedostatečné důvěry v Boží milosrdenství se můžeme starat hlavně o to, abychom dobře působili navenek a abychom odpovídali tomu, co si pod „správnou křesťanskou rodinou“ představujeme; všechno, co naší představě neodpovídá, odsouváme stranou.
Křesťanská rodina je ale na cestě k Bohu! Na východisku nezáleží, jsme si jisti, že dojdeme k cíli pod podmínkou, že se vždy znovu vydáme na cestu, že po pádu nezůstaneme ležet na zemi, že uznáme svou chybu, když z cesty sejdeme. K cíli dorazíme jedině tehdy, když s neochvějnou důvěrou vložíme svou ruku do ruky Ježíšovy a odmítneme jak sebeuspokojení, tak skleslost.
Křesťanské rodiny jsou povolány k tomu, aby veškerou svou důvěru vkládaly v Boha: to však neznamená čekat se založenýma rukama, až Bůh všechnu práci udělá za ně! Žít jako křesťan znamená modlit se, ale také působit uprostřed dnešního světa. Víra nás v žádném případě nezbavuje povinnosti získat určité schopnosti, abychom mohli ve světě zdárně působit, nezbavuje nás povinnosti vyhrnout si rukávy a pracovat, zapojit se do politického života, do práce v odborech, vědeckého výzkumu a podobně.
Dělat obyčejné věci s mimořádnou láskou
Křesťané neprožívají něco jiného než druzí lidé, ale prožívají to jinak (nebo se o to alespoň snaží!). Vzorovou křesťanskou rodinou je Svatá rodina. Maria, Josef a Ježíš žili ve své vesnici úplně obyčejně jako kterákoliv jiná řemeslnická rodina. Nedělali nic mimořádného, ale všechno dělali s mimořádnou láskou: s láskou, která nebyla pouze lidská, s láskou nadpřirozenou, která je ve všem spojovala s Otcem. Tato nadpřirozená láska všechno mění. Křesťanskou rodinu nelze redukovat na její vertikální rozměr, ale tento rozměr je prvořadý.
Zpracováno podle knihy
Christine Ponsardové: Víra v rodině
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
Několik kapitol z knihy naleznete zde.
