70 let před nástupem komunismu k moci v Rusku (1917) rozebírá italský filozof a kněz Antonio Rosmini Serbati (* 1797 †1855) eventuelní budoucí fungování komunistických a socialistických zřízení. Vycházel z analýzy tehdejšího učení utopistických filozofů. Ve studii jde o prorocké myšlenky, z nichž se mnohé bohužel doslova naplnily. Studie dokazuje, že komunistické ideje mohou být líbivé a lákavé, ale že jsou ve své podstatě člověku nepřátelské a přinášejí zkázu. Níže vám překládáme několik myšlenek Serbatiho.

KAŽDÉ OPAČNÉ SMÝŠLENÍ BUDE POTLAČENO SILOU

(Komunistické a socialistické) uspořádání světa nutně vyžaduje pošlapání svobody myšlení a svobody svědomí. V komunistickém světě nemůže mít svoboda myšlení místo, protože všichni budou povinně zajedno. Je jasné, že každé opačné smýšlení, každý ohlas lidského svědomí, jakýkoli projev náboženské víry by se stavěl proti uskutečnění onoho velkolepého plánu v „novém pozemském ráji“. Nevyhnutelně by tak na scénu musel vstoupit útlak a přísnost.

VLÁDY SOCIALISTICKÝCH A KOMUNISTICKÝCH REŽIMŮ
BUDOU VYBAVENY BEZBŘEHOU MOCÍ

Hlavním úkolem vlád bude „zaopatřit každého obyvatele planety Země“. To ale vyžaduje nově rozdělit veškeré bohatství země. Tato nová vláda, která by nás měla zabezpečit, tak musí být vybavena pravomocemi nesrovnatelně většími než kterákoli předchozí vláda v dějinách. Nesmíte ale ani pomyslet na to, že tato osvícená vláda by mohla uvedených pravomocí někdy zneužít!

KOMUNISTICKÉ VLÁDY NEBUDOU REGULOVÁNY
ANI SPRAVEDLNOSTÍ, ANI MRAVNÍMI ZÁSADAMI

Vláda by byla vybavena absolutní mocí nad všemi věcmi i osobami. To znamená, že osobní vlastnictví naprosto pomine, neboť výhradním vlastníkem všeho bude jen a jen sama vláda. V zásadě se jedná o ustavení nesmírně mocné a nepředstavitelně bohaté vlády. Tato vláda nebude regulována tím, co dnes nazýváme spravedlností, ani mravními zásadami, nebude uznávat náboženství, právo na osobní vlastnictví, práva jednotlivce ani občanské a mezinárodní právo.

NEBUDOU EXISTOVAT SVOBODNÁ SDRUŽENÍ

Společnost bude nepřátelská vůči každému svobodnému lidskému sdružení a je vyloučeno, že by mohlo vzniknout nějaké lidské sdružení, které by nebylo ustavováno, řízeno a kontrolováno onou všemocnou a všekontrolující vládou. Každé nekontrolované sdružení by totiž znamenalo ohrožení jejich systému.

V SOCIALISMU NEMŮŽE DOCHÁZET K ROZVOJI

Místo toho, aby (komunisté) spravedlivě rozdělili bohatství země, chtějí ho ve skutečnosti bezbřehým způsobem akumulovat. Místo ohraničení pravomocí vlád chtějí vytvořit naprosto nekontrolovatelnou a neodvolatelnou vševládu. Nechtějí také žádnou spravedlivou konkurenci, protože všechno bude muset být pod diktátem zmíněné vševlády. To ale znamená, že v systémech našich utopistů nemůže docházet k pravému rozvoji průmyslu, zemědělství, obchodu, věd a umění. Nové uspořádání světa totiž lidem odebere jakékoli podněty, otupí jejich svobodnou vůli a pohřbí spontánní tvořivost populace. Nový společenský systém rozhodně nebude produkovat velké myslitele, objevitele, nebude v lidech probouzet touhu po hrdinství, protože všem duchům notně zastřihne křídla, znemožní jakékoli odvážné hledačství, znemožní velkodušnost, heroismus.

V SOCIALISMU PŘEVLÁDNE PROSTŘEDNOST, ŠEĎ A NUDA

Ty nejvznešenější sklony lidského nitra, především ty, které se týkají náboženství a naděje na věčnou odměnu, mají být bezohledně potlačovány a nemilosrdně vymýceny. Mýlí se ten, kdo by očekával, že lidský život v socialistických společenských systémech bude radost-nější a šťastnější. Nebude totiž možné, aby se lidé vzájemně sdružovali ve svobodě, neboť budou obráni o svá základní práva. Všude bude panovat jen šedá prostřednost a nudná monotónnost. S lidmi se bude zacházet jako s kusem neživého dřeva či železa.

SVOBODNÉ VOLBY NEBUDOU EXISTOVAT

Jedinec nebude víc než součást ozubeného kola, nýtek či šroubek ve velkolepém společenském stroji, který vynalezli tito inženýři a konstruktéři nového světa. Běda, kdyby se taková součástka začala hýbat tak, jak by si sama přála! Nové společenské systémy rozhodně nepovedou k nárůstu svobody jedince či společnosti, naopak.

Co se pak stane s občanskými a politickými právy? To můžete celkem snadno vyvodit z jejich učení. V tomto novém zákonodárství pro občanské svobody nezbývá místo, protože jak svobody jednotlivce, tak občanská a politická práva mizí v propasti, jíž je nekontrolovaná moc nové vševlády. Vladaři těchto systémů nemohou být jiní lidé nežli ti, kdo jsou nyní v čele zmíněných filozofických proudů. Však se také za budoucí vladaře už dnes směle prohlašují. V jejich knihách se to dá nalézt na celé řadě míst. K čemu tedy svobodné volby, když výsledek je znám již dnes? Jak může být řeč o svobodných volbách tam, kde není ani stopa po svobodě, kde jsou jednotliví lidé postaveni na roveň výrobního stroje nebo živočicha?

KOMUNISMUS SE ALE NAKONEC NUTNĚ ZHROUTÍ

Pro nikoho by nemělo být obtížné předvídat, zda tento jejich absurdní systém plný celé řady křiklavých protiřečení může někdy opravdu fungovat. Musíme konstatovat, že ve svých příslibech lžou, že jejich úvahy jsou plny protiřečení, že jejich nauka je plná hanebností. Soud nad těmito naukami je tedy následující: to všechno nemá konzistenci a musí se to nakonec samo zhroutit.